Jednotka příliš rychlého nasazení

Seržant Nicholas Angel (Simon Pegg) je zdaleka nejlepší bobík v řadách londýnské policie. Třikrát byl v akci zraněný, pro samá vyznamenání už si v kanceláři pomalu nevidí na zeď a obecně je o čtyři sta procent výkonnější než jeho kolegové... což jim poněkud leze krkem. Vymyslí tedy vychytralý plán a nechají jej povýšit – a přeložit na venkov, do vesničky jménem Stanford. Je to tak idylické místečko, že v něm ani pes nechcípl, protože by to nebylo slušné. Během první noci stihne Nick vyčistit místní putyku od nasávajících nezletilců (pročež v ní s obsluhou a sklenicí brusinkového džusu zůstane sám) a zatknout místního opilce... z něhož se po ránu vyklube Danny (Nick Frost), Nickův čerstvý parťák a syn místního policejního náčelníka (Jim Broadbent).

Nekompromisnímu pedantovi z velkoměstské džungle nějakou chvilku trvá, než si zvykne na práci, která obnáší odchytávání uprchlých labutí a kárání sousedů, kteří špatně zastřihli živý plot, i na naivňoučkého dobráka Dannyho, který baští hollywoodské akčňáky, nového kolegu bezmezně obdivuje a v jednom kuse se vyptává na věci jako: „Už jsi někdy střílel ze dvou pistolí najednou?“, „Už jsi někdy střílel ve výskoku?“ nebo „Už jsi někdy střílel z auta při honičce?“ Samozřejmě, než přijde řada na závěrečné titulky, tohle všechno a mnohem, mnohem víc uvidíme...

Zatímco se Nick a Danny v nejlepší tradici platonicky homosexuálních buddy movies sbližují nad pintami piva a při sledování Bodu zlomu a Mizerů 2, nebohé vesničany začne kdosi značně brutálními způsoby vraždit. Starousedlíci s povznesenými úsměvy tvrdí, že jde jen o sérii nehod, ale naši hrdinové vědí své...

Film s poněkud retardovaným českým názvem Jednotka příliš rychlého nasazení je (nepočítáme-li jeden u nás neznámý televizní seriál) druhý počin týmu, který před třemi lety u žánrových labužníků zásadně zabodoval hororovou komedií Soumrak mrtvých (u nás vyšla jen na DVD) a teď se rozhodl, že to, co tehdy udělal pro zombiácké orgie, udělá i pro akční blockbustery. Jednotka není přímo parodie (rozhodně ne tak, jak si ji můžeme představovat pod vlivem taškařic jako jsou Bláznivé střely, Žhavé výstřely nebo, nedej Bayi, libovolné Tupé bijáky). Je někde mezi parodií, láskyplnou poctou, regulérním akčním filmem a regulérní komedií. Je vidět, že scenáristé (režisér Wright a představitel hlavní role Pegg) mají žánr v malíčku a že kdyby chtěli, nedělalo by jim problém natočit „opravdový“ akčňák (totéž platí o ostatních lidech ze štábu – kamera i střih jsou prvotřídní a hudbu skládal David Arnold, který má za sebou třeba Den nezávislosti nebo všechny nedávné bondovky). Výsledek má opravdu zvláštní atmosféru. Téměř neustále jsem se uculoval a nezřídka jsem se i upřímně smál nahlas. Asi není třeba dodávat, že míra zábavnosti pro vás bude přímo úměrná vašim znalostem příslušného žánru – já se moc těším, až film uvidím podruhé a potřetí a budu vychytávat všemožné... vychytávky.

O pověsti, jaké se Wright a spol. po Soumraku mrtvých v Británii těší, svědčí i výtečné (a výtečně hrající) obsazení, v němž kromě ústřední dvojice najdeme například i jednoho oscarového machra (Jim Broadbent), jednoho bývalého Bonda (na přislizlého Timothyho Daltona je po dlouhé době radost koukat), tuny větších či menších hvězd v „čestných“ roličkách (Nickovy londýnské šéfy hrají Martin Freeman, Steve Coogan a Bill Nighy, mezi vesničany najdeme Stuarta Wilsona či Paula „Belloqa“ Freemana)... a schválně jestli si všimnete Cate Blanchettové a Petera Jacksona.

Vždycky je příjemné, když se v moři průměrnosti objeví něco svěžího, legračního a navíc opravdu chytrého. Pro akční fandy je Jednotka povinná, pro ostatní doporučená. Tedy, pokud jste mi ochotni uvěřit, že film, v němž je kopána do hlavy vetchá stařenka (s dvouhlavňovou brokovnicí v ruce) a z více než jednoho těla vycákne více než litr krve, může být opravdu roztomilý.