Zodiac

Angličané mají Jacka Rozparovače, Američané Zodiaca. Sériový vrah, který nebyl nikdy dopaden, vynikal kromě vraždění i brilantním selfmarketingem, a přestože se s největší pravděpodobností sám už dávno odebral pod drn, jeho legenda žije dál.

Osoby a obsazení: ROBERT GRAYSMITH (Jake Gyllenhaal) je karikaturistou deníku San Francisco Chronicle. Je stále víceméně mladý, leč už rozvedený a se dvěma dětmi. Nikdo si jej příliš neváží. Tichý, bývalý superskautík. Rád luští rébusy. PAUL AVERY (Robert Downey, Jr.) je Graysmithův podstatně váženější kolega, obstarávající krimirubriku. Charizmatický polofrajírek se sklony k alkoholismu. DAVID TOSCHI (Mark Ruffalo) je vynikající policajt, podle kterého Steve McQueen opsal nejednu vlastnost svého slavného Bullitta. Je ovšem opravdový profesionál, pod tíhou reality chtě nechtě respektující pravidla poctivé policejní práce. Má rád sušenky a své tři děti. VŠICHNI OSTATNÍ (Anthony Edwards, Brian Cox, Elias Koteas, Chlo¨e Sevignyová etc., etc.), kteří jsou pro náš příběh více či méně důležití a jejichž podrobný výčet by pravděpodobně přetekl do příští Cinemy, jsou lidé, jejichž životy byly na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let nej(h)různějšími způsoby ovlivněny sérií vražd, které měl na svědomí titulní blázen, sebe přezdívající ZODIAC.

Předpokládám, že i pokud nevíte, která přesně bije, došlo vám, že máme co do činění s příběhem, vycházejícím ze skutečných událostí, které nejednomu zvědavci dodnes leží v žaludku. Je to příběh poněkud frustrující, ale k tomu se ještě dostaneme...

Nejnovější film Davida Finchera (Klub rváčů, Úkryt) není žádným běžným thrillerem o lovu na sériového vraha, což je zároveň jeho přednost (neokoukanost se tomu říká, tuším) i slabina. Je vyprávěn ve třech lehce se prolínajících, ale poměrně snadno rozlišitelných dějstvích.

První má fazonu víceméně obvyklé procedurální kriminálky. Jsme svědky několika vražd (především ta u jezera je psychologicky dost odporná), jejichž pachatel svůj čin hrdě oznámí policii a následně i redakci San Francisco Chronicle. Té (a několika dalším novinám) pošle své „prohlášení“ a šifru, jejíž rozluštění má prý skrývat jeho identitu. Nebude-li otištěna, má následovat dvanáct mrtvých během jediného víkendu. Zatímco Avery je ve svém soudničkářském živlu, Graysmith se o případ začne jen nesměle otírat a teprve časem přesvědčí kolegu, že by měl co nabídnout. Zároveň s novináři se do práce pochopitelně pouštějí i policisté, konkrétně detektivové Toschi a Armstrong. Čmuchají po stopách, debatují a dedukují a do toho občas znovu vystrčí drápky Zodiac. Má to švih a je to docela napínavé.

Pak ale mordy ustanou a vrah se odmlčí. Nikomu to samozřejmě nebrání v tom, aby pokračoval v pátrání, ale jak čas běží, vytrácí se z něj urgence. Všichni se topí pod obřími haldami potenciálních stop a detektivové musejí prosívat stovky a stovky podezřelých. Pátrání se zadrhává na byrokracii, politikaření a vlastnopísečkaření. V jednu chvíli sice policisté najdou ideálního podivína, Arthura Leigha Allana, ale byť na něj poukazuje mnoho důkazů, všechny jsou nepřímé a k usvědčení nestačí. Opotřebovanými pátrači se rozlézá apatie, jeden po druhém z boje odpadávají a Avery definitivně propadá drogám a alkoholu.

Zůstává jen čím dál tím posedlejší Graysmith, jemuž je věnována poslední část (skoro třetina) filmu. Posedlost Zodiacem mu zatemňuje mozek a ničí druhé manželství, ale boj je třeba dotáhnout alespoň do nějaké varianty konce. V tu chvíli, po dvou a půl hodinách filmu, už jsme v kině skoro tak ubití jako jeho protagonisté (což byl dost možná záměr), a byť scénář ještě občas oživí hru napínavou scénou, víme, že Graysmith přežije a napíše knihy, které byly filmu předlohou.

Už první Fincherův hit, Sedm, vyprávěl o sériovém vrahovi, který zdecimuje svého pronásledovatele. Zodiac ale od onoho dnes už v rámci žánru klasického napínáku nemůže být dál. Scénář popírá obvyklou strukturu podobných filmů a není ani tak thrillerem, jako spíš procedurální a stále více i psychologickou studií. Fincher drží na uzdě svůj obvyklý vizuální exhibicionismus a neokázale, leč stoprocentně funkčně vykresluje atmosféru konkrétního místa a doby. Samozřejmě jsem nezažil San Francisco sedmdesátých let, ale každičká scéna jako by říkala: „To je ono!“ Výprava je přepečlivá, digitální kamera Harrise Savidese zdařile imituje klasický film a přidává mu jen tu pravou špetičku opravdovosti navíc a hudba veterána Davida Shirea (má na kontě například Všechny prezidentovy muže, na něž si při novinářských scénách dost možná nejednou vzpomenete) se skvěle střídá s dobovými písničkami. Nemálo obrázků určitě prošlo i počítačovými úpravami, ty jsou ale naprosto neviditelné – se dvěma výjimkami, kterými jsou z dějového hlediska přesné časosběrné sekvence.

Perfekcionista Fincher měl šťastnou ruku i při volbě herců. I malé roličky tu hrají opravdoví machři a režisér (který je leckdy nutil točit desítky klapek jediného záběru) z nich vyždímal přinejmenším solidní, v několika případech výborné výkony. Takový Mark Ruffalo nikdy nebyl lepší, největší dojem ale zanechá John Carroll Lynch coby na pohled nenápadný podezřelý Arthur Allen. Během všeho všudy pěti minut, které má k dispozici, dokáže velejemnými prostředky navodit pocit plíživě probublávajícího nebezpečí.

Graysmithova zodiacovská teorie je sice zřejmě ta nejpopulárnější, ale rozhodně není jediná, a přestože ji Fincher jasně podporuje, je dostatečně rafinovaný na to, aby nás mátl protichůdnými „tvrzeními“, takže například když vidíme, respektive slyšíme vraha v akci, jsou za jeho hlasem a siluetou čtyři různí herci.

Zodiac není právě sériový... eh, chci říct masový film. Žádá od nás trpělivost a účast, a byť na rozdíl od skutečnosti nachází jistou formu zakončení, nenabízí žádné snadné odpovědi. Podle mě je to dobře. Vidíte-li to stejně a dokážete-li si vychutnat, když vás někdo umí opravdu zajímavě hladit proti srsti, budete za svou trpělivost náležitě odměněni.