Děkujeme, že kouříte

Jak se stavět k filmu, v němž všichni herci hrají výborně, děj má ďábelský spád a milimetrové načasování… filmu, z nějž prostě prýští profesionalita a nadšení pro věc? Asi se soustředit na tu „věc“. Protože vyčítat satirikům, že jejich film je stejně dokonale udělaný jako propaganda, proti níž brojí, vede jen k pocitu marnosti a otázce, „proč neúčinkuje proti naleštěnému obrazu světa útok špinavými a nedokonalými obrazy?“. Ale možná, že největší vtip se ukrývá v tom, že film o propagaci kouření neobsahuje jediný záběr, kdy by si někdo zapálil nebo, nedej bože, dokonce vychrchlával hleny. Jak ohleduplné, jak politicky korektní, jak záludné!

Děkujeme, že kouříte je nesmírně zlomyslná a snad až příliš inteligentní moralita o chlapíkovi, který má motto: „Každý máme talent – Michael Jordan to umí s míčem, Charles Manson zabíjí lidi, já mluvím.“ Nick Naylor (perlící a sviňácky přitažlivý Aaron Eckhart) by vám prodal slanou vodu s tím, že sůl je koření země a svou zemi přece máte rád, tak proč byste se – zcela svobodně, samozřejmě – nemohli rozhodnout pít slanou vodu? Tenhle tabákový lobbista a sofista nikdy nepotkal svého Sokrata, jenž by ho usvědčil z pseudologiky. Televizní talkshow totiž dobře vypadajícímu thymolínovému Nickovi umožňují na malé časové ploše vždy vyhrát. Vždyť i tabákové firmy přece chtějí, aby ten nezletilý chlapec s rakovinou plic žil déle, protože tak bude déle jejich zákazníkem... Děkujeme, že kouříte je do značné míry kaskádou dialogů a monologů, které samy o sobě stojí za pozornost kvůli svým argumentačním postupům („Maminka říká, že kouření škodí zdraví.“ – „Tvoje maminka je lékařka nebo výzkumná pracovnice?“ – „Ne.“ – „No, pak je asi těžko hodnověrný expert.“), nicméně je tu i příběh. Nickův cíl je, aby Hollywood zase začal natáčet filmy, které divákům vštěpují, že kouření je bezva, v čemž mu má pomoct vlivný agent Jeff Megall (Rob Lowe s dětsky krutou tváří už léta nebyl lepší). Našemu „hrdinovi“ ovšem jde po krku senátor Ortolan Finistirre (směšnou panovačností ho vybavil William H. Macy), jenž si vylepšuje kredit křížovým tažením proti cigaretám. Dále se tu ochomýtá investigativní novinářská mrcha Heather Hollowayová (po dlouhé době smart&sexy Katie Holmesová), která z Nicka dočasnou propustkou do své vagíny vymámí mefistofelské přiznání, proč dělá svou práci obchodníka se smrtí. Tím je víceznačný výrok „kontrola populace“, jenž rozpoutá mediální bouři a přispěje k poklesu tabákových akcií. K tomu musí rozvedený Nick ještě řešit vztah ke svému dvanáctiletému synovi Joeymu a dlouholetý maskot Marlboro Man do toho jak na potvoru umírá na raka. Charles Manson by vraždil, Nick mluví. Dokáže to? Anebo se změní k lepšímu?

Celovečerně debutujícímu režiséru Jasonu Reitmanovi (synovi Ivana „Krotitele duchů“ Reitmana) slouží ke cti, že nechá hlavní postavu být morálně ohebný bastard až do konce, čili žádný trapný sentiment se nekoná. Knihu Christophera Buckleyho, podle níž je film natočen, jsem nečetl a nevím, nakolik je fiktivní a nakolik vychází z reálných faktů, ale pochopil jsem, že v USA například nepochopitelně chybí na krabičkách cigaret varování „kouření škodí zdraví“, čili je možné, aby se různí najatí chytrolíni donekonečna handrkovali o slovíčka. Těmto manažerům pro styk s veřejností se hovorově říká „spin doctors“, neboť si dokáží pohrávat s pravdou tak, jako si pohrávají s míčkem hráči kriketu (odtud pochází slovo „spin“ – točit se, vymýšlet si, faleš aj.). Jak říká slogan snímku – Nick Naylor neskrývá pravdu, filtruje ji. Nejděsivější na počínání jeho a jemu podobných je to, že oni, coby držitelé či mluvčí ekonomické moci, tvrdí těm ostatním, kteří moc nemají, že mají svobodnou vůli. Jako kdyby jim k něčemu vůbec byla, i kdyby ji měli a nebyli jen přesvědčováni o jejím vlastnictví…

Tady někde samozřejmě klíčí problém v tom, čemu věříte, a nemusíte souhlasit se mnou, že lidé v převážné míře jednají neuvědoměle a nikoli racionálně. Film je natočen ve velmi liberálním duchu a v podstatě ukazuje, že Nick nikoho k ničemu nenutí a spíš hovoří o svobodě podstoupit riziko kouření a apeluje na naši dospělost. Stejně tak se zde dává najevo, jak je společnost svými omezeními nespravedlivá, když je namířena proti kouření a alkoholu, ale minimálně proti jiným nebezpečím, například fastfoodovým řetězcům, jejichž reklama cílí přímo na děti. Zatímco satiry typu Hlava XXII nebo Vrtěti psem své téma podávají čistě odsuzujícím způsobem, Děkujeme, že kouříte jako by chtělo ještě rozpoutávat diskusi. To obvykle bývá úkol dokumentů a musíme zvážit, zda hraný film s poměrně akčním dějem může podnítit něco jiného než okamžité a prchavé smíchové reakce.

Mohl bych si taky ještě rýpnout, že téměř thrillerová komplikace v polovině děje, jež se zdá být zásadní, není nijak využita, a že padouši (tj. větší zvířata než Nick) jsou dosti schematičtí, čili z reality, která by mohla být východiskem k diskusi, se svezeme k zjednodušené žánrovce. Z Katie Holmesové navíc neuvidíte prsa, protože Tom Cruise si to nepřál a dosáhl přestříhání erotických scén. Nakonec tak mizí nejen možnost nějaké diskuse, ale i kontroverze a přichází kompromis a snaha zavděčit se všem. Cruiseovi, republikánům, demokratům, kuřákům i nekuřákům, tabákovým firmám i karcinogeny zchváceným pacientům. Na vtipu, inteligenci a svižnosti to filmu neubírá, ale zůstává jistý dojem celkové neškodnosti.