Garfield 2

Nesmělý Jon (Breckin Meyer) se chystá požádat krásnou Liz (Jennifer Love Hewittová, která pomalu přestává být krásná) o ruku, ale nestihne to, protože Liz odlétá pracovně do Londýna. Zamilovaný Jon vyráží za ní, Garfield a Odie s ním, ale v Anglii dojde k záměně a Garfield si prohodí místo s přesně stejně vypadajícím kocourem jménem Princ, který právě zdědil zámek. Takže zatímco Princ zjišťuje IQ Odieho a snaží se Jonovi vysvětlit, že nesnáší lasagne, Garfield si užívá na zámku, kde má lidské služebnictvo i spoustu zvířecích (také mluvících) přátel.

To všechno by bylo samo o sobě celkem zábavné (víc než první film), kdyby se filmaři nesnažili do této nezávazné hříčky násilně implantovat padoušského Dargise (Billy Connolly), který chce Prince (ve skutečnosti tedy Garfielda) zlikvidovat, aby zámek zdědil on.

Ve filmu není jediný originální nápad, ale dokud jde pouze o nesmyslné blbnutí a hlášky živých i digitálních zvířat, má to celé svůj půvab (i animace je tentokrát o chloupek lepší a zábavnější). V první polovině filmu jsem se dokonce překvapivě často smál, za což ovšem do značné míry mohl verbální projev hlavních dvou hrdinů (Garfielda opět mluví Bill Murray, Prince Tim Curry), o který samozřejmě díky dabingu přijdeme. S přibývajícími minutami přibývala i nuda a pokusy o jakési dějové zvraty, ve kterých figurovali pouze lidé, což nebylo ku prospěchu věci.

Druhý Garfield se opět drží někde v okolí šedého průměru. Hlavní je, že ? sečteno a podtrženo ? není horší než první. Ale Pixar to není...