Nabít a zabít

Bylo nebylo, něco přes dvacet let tomu. Jistý nebožák neuváženě prošustroval vypůjčené peníze, načež byl pro výstrahu zavražděn i s rodinou. O téhle ohavnosti se dozvídáme v téměř prázdné letištní čekárně z úst tajemného vozíčkáře, z něhož se vzápětí vyklube tajemný vrahoun (Bruce Willis), čerstvě získavší mrtvolu, která evidentně zasáhne do příběhu v jeho závěru. Teď jsme ale na začátku...

Slevin Kelevra (Josh Hartnett) právě dorazil do New Yorku a uhnízdil se v prázdném bytě svého kamaráda Nicka. Brzy se seznámil se sličnou sousedkou Lindsey (Lucy Liuová), která se mu vbrzku bude hodit coby spřízněná duše a díky své práci i jako „spojka“ na pitevně – kde nejspíš bude pěkně rušno. Zanedlouho se totiž ozve druhé zaklepání a za Nicka považovaný Slevin je s lehkým krvácením eskortován do kanceláře mafiánského drsňáka, který si nechává říkat prostě Boss (Morgan Freeman). Tomu konkurenční gang ortodoxních židů, vedený Bossovým úhlavním nepřítelem (Ben Kingsley), jemuž se pro změnu říká Rabín („Proč?“ – „Protože je rabín.“), nedávno nechal zamordovat syna. Samozřejmě je mu třeba oplatit stejnou mincí (zkuste hádat, proč Rabínovu synovi říkají Buzík). A jelikož Nick/Slevin dluží Bossovi nemalé peníze, má svůj dluh splatit právě onou vraždičkou. A jako by toho nebylo málo, brzy se seznámí i se samotným Rabínem, kterému taktéž dluží a má na splacení jen pár dní. Je to opravdu nepěkná polízanice, kterou ještě zkomplikují z úvodu nám dobře známý zabiják, jinak též zvaný pan Goodkat, který to evidentně hraje přinejmenším na dvě strany, a do všeho svůj zmatený čumák strkající polda Brikowski (Stanley Tucci).

Scenárista Jason Smilovic má za sebou coby autor jen pár epizod několika televizních seriálů, ovšem je vidět, že jako divák je v drsných kriminálkách zběhlý velmi. Není to vždy ku prospěchu věci. Nabít a zabít nezapře své kořeny v oblíbeném Hitchcockově tématu záměny identit, respektive „nesprávného muže na nesprávném místě“ (Na sever severozápadní linkou je tu dokonce přímo zmíněno), klamavá hra s flashbacky a všudypřítomná pachuť krve na jazyku připomenou třeba Obvyklé podezřelé, svět, zabydlený více či méně úchylnými gangsterskými existencemi s divnými jmény, zase něco dluží Guyi Ritchiemu a dialogy se evidentně snaží být tak cool jako v obou posledně zmíněných nebo v libovolné tarantinovce.

Střet kosy s kamenem ovšem obstarává fakt, že nic ze zmíněného nefunguje zdaleka tak dobře jako v oněch starších peckách. U Tarantina mívají i ty nejabsurdnější průpovídky vždy aspoň zrnko pravdivého podtónu a Ritchieho filmy jsou tak absurdně přestylizované, že šílenosti, vypouštěné z nevymáchaných úst jeho postaviček jen příhodně tvrdí muziku. Šplechty v Nabít a zabít oproti tomu čpí lehkou falší, pramenící z toho, že ti lidé tak mluví nikoli proto, že jsou vtipálci/drsňáci/úchylové, ale prostě proto, že si to tak scenárista přál, aby se mohl poplácávat po ramenou za to, jak umí být chytrý a vtipný. (Boss: „Tohle byl můj syn. Všimnul sis, jak jsem řekl ,byl‘? To proto, že je mrtvej. Vykázanej do minulýho času. Přešel z ,je‘ do ,byl‘ dřív, než si dal snídani.“)

Víceméně totéž platí i o poněkud kostrbaté konstrukci celého vyprávění, jež se ke konci (pochopitelně) zvrtne v něco jiného, než jsme si celou dobu měli myslet, že sledujeme, načež přihodí ještě několik zvratů a zkratů menšího kalibru, které jsou pohříchu dosti zbytečné.

Z pozitivního soudku je ovšem třeba přiznat, že se zajímavému skotskému režisérovi Paulu McGuiganovi (Nejlepší gangster, Miluj mě, prosím) vesměs podařilo udržet ten skorobordel v mezích příčetnosti a zábavnosti, ba dokonce jsou tu i místa, která bych označil za velmi pěkná.

Pochopitelně neškodí, že se mu také podařilo zlanařit luxusní herce, kteří si šťavnaté postavičky umějí jaksepatří vychutnat. Od Morgana Freemana nebo Bena Kingsleyho bychom ostatně ani nic menšího nečekali, ale i ten Bruce Willis je o něco méně nudný než v poslední době mívá ve zvyku. Nejpříjemnějším překvapením je ovšem Lucy Liuová, která většinou bývá za drsňačku, ovšem tentokrát je vpravdě k pomilování (samozřejmě, pokud třeba nenastane v závěru nějaký zvrat...).

Obávám se, že Nabít a zabít mělo ambice přidat se k filmům s visačkou „kultovní“, leč výsledkem je spíš stylové cvičení.

I když místy zábavné, až roztomilé.