Hezké sny

Nejhorší věcí na debutech bývá ta, že nevíte, zda dotyčný režisér vložil do své prvotiny všechno, nebo zda se bude ještě zlepšovat a učit. V případě Jacka Paltrowa, který doposud jen asistoval u starších kolegů a psal scénáře, vyvstávají pochybnosti obzvlášť silné. Možná se chlapec příště mnohem víc rozjede, říkáte si, anebo bude takový přeserióznělý decentní nudič už navždy a myslí si, že právě tón, který svému snímku udělil, je to pravé umělecky ořechové. Když si vezmete zápletku, jakou mají Hezké sny, napadnou vás tuny fantazijních obrazů, maně si vzpomenete na Velkou rybu, Věčný svit neposkvrněné mysli či Nauku o snech a nemáte strach, že by nebylo co rozvíjet. Ne tak Jake Paltrow. Ten se drží celou dobu ohromně konzervativně při zemi a žádné erupce představivosti se u něj nekonají. Dokonce to vypadá, že úplně schválně nechává téměř všechen humor podprahový a herci, kteří by jinde perlili, tady říkají jen obyčejné drmolivé a zajíkavé věty. Ano, je to realističtější, hůře se pak odlišují sny od reality (protože životy lidí od reklam a reklamy samotné jsou od sebe jen krůček), ale velká zábava to není. Ve filmu je tedy ukryt jakýsi inteligentní potenciál, ale na povrchu vidíme jen hodně „nálady“. Takhle vypadají ty jemné, kultivované snímky pro lidi z velkoměsta, kteří mají rádi, když scénu podbarvuje drnkání klavíru, chodí na různé kurzy „rozvoje osobnosti a vnitřního já“ a vydrží se v galerii koukat minuty na velké černé kosočtverce, v nichž jsou umístěni modří motýli.

Teď, když jsem se projevil jako buran, který má raději sitcomy Spaced, Kancl nebo zombie komedii Soumrak mrtvých či parodii na akčňárny Jednotka příliš rychlého nasazení (což jsou tituly, kde se objevili v hlavních rolích herci z Hezkých snů) a u něhož slovo „nezávislý“ vyvolává pozitivní asociace jen v případě lidí, kteří neberou drogy, můžeme přistoupit k popisu děje:

Hlavní ňoumovitý a mírně oplácaný hrdina Gary Shelter (Martin Freeman, který už jednou promarnil šanci stát se hvězdou ve Stopařově průvodci po Galaxii) býval krátce úspěšným hudebníkem, dnes však jen skládá znělky reklam. Coby Brit se v New Yorku necítí moc dobře a jeho manželství s dlouhovlasou brunetkou Dorou (Gwyneth Paltrowová aneb starší sestra režiséra) jde unterhund. Bývalý kolega Paul se stal jeho nadřízeným a s ženskými to umí lépe. Gary se tedy pokusí zvládnout aspoň jednu ženu, a to Annu, krásnou španělskou modelku (Penelope Cruzová), ovšem jen uvnitř svých snů. Za tímto účelem začne navštěvovat kurzy lucidního snění vedené renesančním všeumělem a prckem Melem (Danny DeVito), ale namísto, aby se mu začalo lépe snít, se zdá (a zdá se vůbec?), že spíš není schopný odlišit, kdy sní a kdy bdí. Potká modelku Melodii, která má být reálným předobrazem Anny? Zažije rozchod s Dorou? Srazí ho auto? Kdy vůbec naposledy vstal z postele?

Film na tyto otázky neodpovídá a nechá interpretaci otevřenou, což je stimulující a v podstatě správné. Základní stylizace, kdy „reál“ je snímán zrnitou šestnáctkou a „sen“ pěkně hladkou a vyčištěnou pětatřicítkou, ovšem postupně ztrácí na významotvornosti, což je chyba utahaného vyprávěcího tempa. Nikdo přitom není špatně obsazen a charakterové typy jsou jasně rozlišitelné. Martin Freeman přesně vystihuje toho absolutně nejprůměrnějšího chlapa s lehce nadprůměrnými příjmy, Simon Pegg znovu dokazuje, že i s obličejem překladače zboží v supermarketu můžete mít sebevědomí majitele supermarketu, Penelope je několikrát extrémně vzrušující (pokud tedy oceňujete její elfí ouška) a Gwyneth tak protivně manželkovská, že byste ji ihned dali na výměnu do příslušné reality show, jenomže – proč tahle od počátku předvídatelná historka trvá (u jiných filmů dokonale únosných) devadesát minut, když tu hodinu není o čem hrát?

Jak vám potvrdí třeba Franta Fuka, mužská krize, která přichází kolem třicítky, nemusí mít tak zvláštně cudnou podobu, jakou prožívá ve svých upjatých snech Gary. Možná, že takové filmové obrazy trpících a tápajících mužů lépe vstřebají ženy, případně muži vegetariáni, ale jako chlap bych chtěl vidět víc masa a krve, a to obrazně a vlastně i doslovně.