Simpsonovi ve filmu

Plány na celovečení Simpsonovy byly spřádány mnoho let (internetová doména filmu byla zaregistrována v roce 1997), a když bylo natáčení konečně definitivně potvrzeno, nervózní klepot milionů fanoušků byl při bezvětrném počasí zřetelně slyšitelný. Takže... zhluboka nadechnout... je to dobré! Ne vyloženě světoborné, dechberoucí, animované Nagano, to ne. Ale nadprůměrná čtyřepizoda velmi nadprůměrného seriálu s vylepšenou animací a tunami výtečných (ba i několika ke zklasičtění předurčených) gagů... to ano. Začněmě ale tím nejslabším. Příběhem.

Zaneřáděnost Springfieldu dosáhla rozměrů menší krize, a když jednoho dne voděnka místního jezera sežrala skupinu Green Day, padlo rozhodnutí, že situaci je třeba řešit. Dojde tedy k ekologickým čistkám a další znečišťování přírody je pro příště přísně zatrhnuto. Samozřejmě ale existuje jeden muž, na kterého je v otázkách průšvihů naprosté spolehnutí...

U Simpsonových zatím probíhají jen všední malé radosti, strasti a dobrodružství. Líza se až po uši zamiluje do čerstvě se přistěhovavšího ekologického fanatika, Homer zachrání před porážkou malého pašíka, načež si jej začne piplat coby domácího mazlíčka, a Bart obveselí město špetkou nudistického skateboardování. Také v něm začne bublat menší pochybnost o tom, jak moc má svého sebestředného taťku vlastně rád, a – světe, div se – začne jej to táhnout do pámbíčkářské náruče Flandersovic. Rodinných krizí bude samozřejmě víc a budou muset být řešeny pod tlakem vpravdě smrtících okolností. Jak bude mít příležitost pravit Marge: „V soudný den má být rodina pohromadě.“ Soudný den? Ano, něco takového se v lokálním měřítku opravdu blíží a pochopitelně za to může Homer, respektive jeho užitečné zvíře.

Vepřových bobků je zanedlouho plné zahradní silo, pročež se jej Homer vydá uklidit... do jezera. Poslední kapka kápla. Zaneřáděnost Springfieldu v tu chvíli dosáhne rozměrů absolutní krize, kterou se rozhodnou řešit nejvyšší místa. Prezident Schwarzenegger se nechá zmanipulovat svým poradcem – jinak též hlavním záporákem filmu – a dá příkaz uzavřít město pod obrovskou skleněnou báň. Nikdo nemůže dovnitř ani ven a Springfield je oficiálně vymazán z mapy USA. Jeho obyvatelé vůbec, ale vůbec nemají radost, a když vyjde najevo, kdo to takhle zpackal, chutě se změní v lynčechtivý dav. Je nejvyšší čas zpanikařit a prchnout...

Předchozí odstavce jsou pochopitelně jen velmi letmým náčrtem toho, co se odehraje v první polovině filmu, napěchované řadou samostatných scének a vedlejších dějových linií, a pochopitelně nebudu prozracovat, co se děje dál – i když to není až tak neodhadnutelné. Úhlavní dějová linie je bohužel na celovečerních Simpsonových (kostrbatý oficiální název Simpsonovi ve filmu mi nějak nejde přes prsty) tím nejslabším. Vzhledem k tomu, jak ostré satirické kousance uměly uštědřit mnohé epizody seriálu, není žádným překvapením, že se film zabývá tématy jako ekologie a politika, ale bohužel je jen letmo rozehraje a využije k rozpumpování děje, leč v závěrečné fázi dějového oblouku na ně zapomene a nezužitkuje je pro žádný pořádný rýpanec, šťouchanec, neřkuli pointu. Prostě se vyřeší Veliká krize, metaforicky se odejde do západu slunce a konec zvonec. (Nepočítáme-li něco drobků mezi závěrečnými titulky – neodcházet!) A upřímně řečeno, samotný záporák, Russ Cargill, je trošičku nudný. Kde je starý dobrý Monty Burns, když ho film potřebuje? Aha, on tu vlastně je, ale sotva v jedné scéně. Škoda.

I když – stejně je obdivuhodné, kolik se toho scenáristům (bylo jich... eh, hodně – spočítejte si je sami) podařilo do relativně krátkého filmu napěchovat. Dříve nebo později se objeví snad každá oblíbená postava a některým se dostane až dojemné satisfakce za minulá příkoří. Na druhou stranu jeden z méně důležitých Springfielďanů poněkud zemře. Jsem zvědav, jestli natrvalo, a přes asociaci v podobě umírajícího Kennyho se mi vybavuje celovečerní South Park, jehož tvůrci se při tesání filmové podoby blýskli ve výsledku triumfálním nápadem natočit muzikál. Simpsonovi žádné takové eso z rukávu netahají. Vůbec to nevadí. V kině se nám dostane přesně toho, na co se těšíme (máme-li Simpsony rádi, pochopitelně; nemáme-li Simpsony rádi, proč tuto recenzi, k čertu, čteme?), dlouhé je to tak akorát, širokoúhlá animace dodává fešný velkofilmový glanc a v nabitém kině budou salvy smíchu samozřejmě náležitě epičtější než před domácí obrazovkou. Jděte do toho. Já jdu chvíli bušit hlavou do zdi, abych si po týdnu přestal pobrukovat „spider-vepř, spider-vepř“. Však pochopíte...