Venuše

Na stáří je ve skutečnosti veselého máloco a není divu, že když už se starý člověk stane objektem filmařského zá-    jmu, odbývá se to většinou na dramatické přímce „jsem nad hrobem, ale nevzdal jsem to a chci si to ještě užít“. Následují Babí léta či Vratné lahve a průběžně sváděný, tu více, jindy méně úspěšný boj se sentimentem a cíleným dojímáním diváka. Snímek britské dvojice Roger Michell–Hanif Kureishi (Matka) je ze soudku o něco tužšího. Jeho hrdinové, vysloužilí herci Maurice a Ian, už doopravdy melou z posledního, jejich postoj k životu, minulému i budoucímu, je ovšem neomylně jízlivý a nesentimentálně věcný. Pak ale do Mauriceova života vstoupí dvě věci: rakovina prostaty a Jessie, Ianova praneteř, která přijela do Londýna hledat práci a tak nějak se obecně postarat o prastrýčka. Je protivná, nevychovaná a nevzdělaná, nevaří, luxuje v domácnosti alkohol – prostě „čiré zlo“, jak by řekl Ian. Ale Maurice, ve snaze pomoct, najde Jessii práci, vyvede ji do muzea, na nákupy... a skutečně se zamiluje. Vztah třiasedmdesátiletého muže a devatenáctileté dívky, povýtce platonický, má podivné kouzlo, existující navzdory složité směsi pocitů, které v divákovi vyvolává. Mauriceova touha je stejně odpudivou chlípností starce jako pochopitelným loučením muže, jehož duch, plný Shakespeara i laciných odrhovaček, se ponižuje žebráním o dotek, jako triumfuje zralou vyrovnaností... 

Ano, je to celé o Mauriceovi, protože i když debutující Jodie Whittakerová vcelku přesvědčivě balancuje na hraně prohnané vypočítavosti, hrubosti a upřímného lidského citu, Venuše je brilantním hereckým sólem Petera O’Toolea, pravděpodobně posledním. A přes svůj břitký humor i srdcervoucím, neboť toto je skutečné stáří, nevýslovně si vědomé konce a smířené. O čem si ve svých společných scénách vyprávějí O’Toole s Vanessou Redgraveovou v roli Mauriceovy bývalé ženy, příliš nevím, protože se mi při pohledu na dvě britské herecké legendy, zpustošené časem, zastavovalo srdce. Ale také jsem se usmívala, jako se usmívám pokaždé, když vidím film, jemuž mohu věřit.