Disturbia

Šmírování je latentně zasunuto v lidské povaze. Ostatně film svým nahlížením do životů a intimních míst jiných tuhle indiskreci docela saturuje. Připomeňme třeba erotický thriller Někdo se dívá, kde na to málem dojela Sharon Stoneová, která svou kultovní roznožkou navnadila voyeurskou obec již v Základním instinktu. Ale erotické očumovačky typu Divoká orchidea či Voyeur chlípného Tinta Brasse mají  šmírovací protiváhu i v jiných žánrech, ať už je to hororový thriller Peeping Tom či špionážní drama Nepřítel státu.

Kultovním hitem tohoto subžánru je klasika Alfreda Hitchcocka Okno do dvora, skrze které svůj příběh prožívali James Stewart a Grace Kellyová. A právě tam začíná geneze Disturbie, která se netváří jako remake, ale je téměř věrnou parafrází téhle hitchcockovské kreace. Její scenáristé pracovali s identickými komponentami, jako jsou princip uzavřeného prostoru, angažování několika málo postav, imobilní protagonista a temné tajemství, při jehož odhalení jde o kejhák. Rozdíly pak jsou v tom, že ústřední šmírák, středoškolák Kale (budoucí hvězda Shia LaBeouf), nemá zlomenou nohu jako James Stewart, ale elektronicky monitorované domácí vězení, sousedka Ashley (zejména v bikinách zajímavá Sarah Roemerová) ho zatím neuhání jako Grace Kellyová, ale zdrženlivě se nechává sbalit, poslední dvacetiminutovka nepřipomíná Hitchcocka, ale spíše Vřískot, a navíc je tu jeden hodně dobře natočený úvodní automobilový karambol. Především však tohle sledování muže odnaproti, podezřelého z masových vražd, nevystačí jen s dalekohledem, ale maká se tu i s mobily, videokamerami a počítačem, tedy s elektronickým arzenálem komunikace současných teenagerů, které Disturbia evidentně oslovuje. A může se jí to podařit. Neboť tahle vražedná, vizuálně zajímavá peepshow, pro kterou producent Steven Spielberg angažoval režiséra D. J. Carusa, je něco jako teenagerovský romantický film noir a mutace hitchcockovské klasiky. A to může znít  jisté části publika docela zajímavě.