Pokoj 1408

Michael Enslin (John Cusack) se živí hrůzou. Objíždí venkovské hotýlky, ve kterých údajně straší, a píše knížky o tom, jaký hrozný děs v nich na něj dolehl. Jeho knížky se následně docela slušně prodávají, hotýlkům stoupne návštěvnost a všichni jsou spokojeni. Že autor nevěří na strašidla a v životě nic nadpřirozeného nezažil, s tím nikdo problém nemá.

Zlom nastane ve chvíli, kdy se Mike dozví o místě, které by se výborně hodilo do závěrečné kapitoly jeho nejnovější knihy: O pokoji ve 14. patře velkého newyorského hotelu (přesněji řečeno ve 13. patře, označeném číslem 14, protože 13. patra v renomovaných hotelích neexistují). Za necelých 100 let od otevření hotelu v tomto jednom pokoji došlo k více než padesáti úmrtím. V některých případech šlo o bizarní sebevraždy, jindy o „přirozené“ smrti: Infarkty, záchvaty nebo utopení v talíři s polévkou. Zajímavé je to, že manažer hotelu (Samuel L. Jackson) hraje tentokrát „svou roli“ lépe, než je Mike zvyklý z venkovských hotýlků, a zdá se, že své pragmatické varování „It's an evil fucking room“ myslí vážně a opravdu nechce, aby se Mike v pokoji 1408 ubytoval.

Nicméně, po necelé půlhodině filmu se Mike ubytuje v pokoji 1408 a může začít to, co divák očekává od filmové adaptace povídky Stephena Kinga.

King je plodný a úspěšný spisovatel, takže není divu, že podle jeho děl vznikl bezpočet filmů nejrůznějších žánrů i kvalit (většinou inspirovaných předlohou jen velmi volně). Když si vedle sebe postavíme například filmy Vykoupení z věznice Shawshank, Běžící muž, Nadaný žák, Stůj při mně a Pavučina snů, málokdo by uvěřil, že všechny vznikly na motivy literárních děl téhož člověka, navíc člověka, označovaného nálepkou „mistr hororu“.

Pokoj 1408 ovšem je horor, a to zcela klasický horor. U tohoto zdánlivě triviálního faktu by bylo dobré se na chvíli zastavit, protože v posledních letech dochází k tomu, že za horor jsou vydávány série Vřískot, Saw, Hory mají oči, Texaský masakr motorovou pilou nebo Hostel, tedy krvavé vyvražďovačky, cílené především na teenagery. Pokoj 1408 je ale vysloveně dospěláckou záležitostí a obsahuje jen naprosté minimum krve a šoků. Přesto si nepamatuji, že bych v posledních letech viděl v kině něco strašidelnějšího (zdůrazňuji: „strašidelnějšího“, nikoliv „nechutnějšího“).

Režisér Mikael H°afström (Hra s nevěrou) prokazuje ve svém teprve druhém anglicky mluveném filmu překvapivý talent pro filmařské řemeslo i práci s herci. Během úvodních deseti minut se mu povede dobře naskicovat charakter hlavního hrdiny a jeho obživy, nenápadně nás upozornit, že tají něco ze své minulosti, a přitom vzbudit dojem, že se chystá cosi zlověstného, aniž by k tomu potřeboval tradiční hororové rekvizity. Následuje skvělá desetiminutová scéna se Samuelem L. Jacksonem (nervozita opět budována pouze pomocí inteligentních dialogů) a pak se hrdina ocitá v pokoji 1408 a další hodinu už budeme sledovat jen souboj Johna Cusacka s „fucking evil pokojem“ a občas nějakou tu překvapivě hostující postavu. Je tudíž nabíledni, že kdyby Cusack nepodával výborný výkon, film by vůbec nemohl fungovat.

Neodvážil bych se tvrdit, že je Pokoj 1408 něčím revoluční. Mé počáteční nadšení (pečlivě budovaná atmosféra velmi připomínala Osvícení, mimochodem také podle Kinga) bylo poněkud utlumeno závěrečným dějstvím, ve kterém se scenárista a trikaři trochu moc předvádějí. Ale bylo příjemné vidět zase jednou poctivý a řemeslně dobře zvládnutý horor pro dospělého diváka.