Síla srdce

Karáčí, pákistánské přístavní mraveniště na břehu Arabského moře, má temnou pověst mezinárodní teroristické základny. Vedou odtud přímá spojení do podzemních sítí džihádu i Al-Kajdy,  protínají se tu cesty islámského extremismu i militantních komand, operujících ve jménu pákistánské svrchovanosti. Téměř deset milionů lidí se tu přelévá rušným centrem i příměstskými slumy, kde vám podříznou krk stejně hladce za pár rupií nebo ve jménu svaté války. Unést tu někoho je snadné, najít ho prakticky nemožné. Být tady Američanem, Židem nebo novinářem je riziko první kategorie. Být tady vším tímto současně tak jako dopisovatel Wall Street Journalu David Pearl znamená stát se živým terčem s mizivou šancí na přežití. Být tady jeho ženou Mariane předpokládá nalézt dostatek síly tohle všechno unést!

Naposled ho viděla toho dne, kdy podle pokynů informátora vyrazil na dohodnutý rozhovor. Na území, kde jsou všichni američtí novináři pokládáni za agenty CIA, ale může být každý domorodý kontakt zrádce a každá dohodnutá schůzka past. Na tohle ovšem novinář v první linii nesmí myslet, jinak by se musel nechat přeložit do rubriky pro domácí kutily. Prostě to riskne. A někdy to nevyjde.

Teprve v okamžiku, kdy únosci  poslali první video, bylo zřejmé, že možná zmizel navždy. Jsou chvíle, kdy se lámou lidské osudy a kalí povahy. A právě takové okamžiky prožívala gravidní Mariane, která v  noci posílá na Davidův němý telefon esemesky „Miluji tě“ a přes den organizuje štvanici na jeho únosce. Pomáhá jí přitom její přítelkyně Asra, šéf diplomatické bezpečnostní služby Bennett, místní protiteroristická jednotka koučovaná svérázným Kapitánem i Davidův šéf z  Wall Street Journalu John Bussey. Ze spleti matných indicií a slepých uliček se pomalu začínají vynořovat první stopy a svět se zatajeným dechem sleduje, zda po nich zachránci dorazí k Davidovi dřív, než mu bude proříznuto hrdlo, oddělena hlava a jeho tělo rozřezáno na deset dílů.

Po dokumentárním dramatu z americké věznice na Kubě Cesta na Guantanamo, dokumentárně stylizovaném válečném dramatu Vítejte v Sarajevu či autentické fikci o pašování uprchlíků Na tomto světě, přichází vyučený dokumentarista Michael Winterbottom s tématem, natočeným podle knihy Mariane Pearlové, která to prožila. Uplatňuje tu svoji odzkoušenou pseudodokumentární metodu, jež dráždivě balancuje na hraně mezi realitou a fikcí, sází na autentické prostředí (točilo se ve Francii, Indii a Pákistánu) a chronologické snímání těkavou ruční kamerou, proplétající se v dlouhých záběrech lidskými osudy i pulzujícím městem. S oblibou používá paralelní střih a kmitavé prostřihy flashbacků, velnutých do hlavní dějové roviny a také volné vedení herců, nutících je k improvizovaným (a proto věrohodným) reakcím i replikám. A také se dokáže elegantně vyhnout implicitní brutalitě (viz silná scéna videozáznamu Danielovy popravy, kterou sledujeme pouze v odrazu  tváří přihlížejících diváků). Vychází z toho úsporná koláž reality a fikce, kredibilní i dramatická interpretace příběhu, jenž se nějak takto skutečně stal. Brad Pitt si tuhle látku vybral jako producent a dal tak slušný dárek své partnerce Angelině Jolieové (původně byla ve hře i Jennifer Anistonová), která tu v hlavní ženské roli přesvědčuje, že od Lary Croft ušla kus cesty a její Oscar není náhoda. A Winterbottom dokázal, že je ji možné zařadit i do barvitého hereckého týmu, který tvořila i řada pákistánských neherců.

Je počátek roku 2002, monzunové deště smývají špínu z ulic Karáčí, ale na špínu tohoto světa nestačí. Ale přestože v něm za chvíli někdo zemře a učiní řadu lidí nešťastnými, bude v něm navzdory tomu překonán strach, přežije odpuštění a nezmizí naděje. I o tom (či hlavně o tom) je Síla srdce, film, který není snadné sledovat (i díky spoustě postav, organizací a dobové faktografie) –  ale jemuž není obtížné porozumět.