Probuzení tmy

Čtrnáctiletý Will, který se s rodiči a sourozenci přestěhoval z USA do Anglie, se dozvídá, že byl vyvolen, aby pomohl straně Světla v jejím boji se stranou Tmy, jinak přijde apokalypsa. Proto musí sehnat do pěti dnů šest Znamení, roztroušených napříč časem. Aby bojoval s Tmou, je vybaven nadpřirozenými schopnostmi, které ovšem nikdy nejsou pořádně vysvětleny. Většinou se někam přenese, vezme magický kámen a šup zpátky.

Režisér David L. Cunningham se upřímně snaží a zkusil natočit Probuzení tmy jako postmoderní psychodrama s nabušenou vizuální stránkou ve stylu Klubu rváčů nebo Hranice života – tj. s divokými střihy, filtry, zpomalenými záběry a šílenou kamerou. Je to zajímavý nápad, jak ozvláštnit nudný děj, protože až do konce filmu se (na rozdíl od podobné Noční hlídky) nekonají téměř žádné trikové nebo akční sekvence, jen se donekonečna objevují strašidelné vrány a strašidelný jezdec na koni. I kdyby režie byla jakkoliv geniální, nemohla by naprosto nezajímavému a nudnému námětu dát jakoukoliv hloubku nebo napínavost. Můžeme se bavit o tom, nakolik scenáristé zmrzačili knižní předlohu (několik desetiletí starou), ale faktem zůstává, že jako film nesnese výsledek srovnání nejen s Harrym Potterem nebo Nekonečným příběhem, ale dokonce ani s Narnií nebo Eragonem. Uniká mi, pro jakou cílovou skupinu byl vlastně natočen.