Superbad

Pokud vás komedie 40 let panic či Zbouchnutá neoslovily, dokonce se pohoršujete nad tím, jak se něco takového může někomu líbit, pak šetřete své nervy, nečtěte následující řádky a v kinech se teenagerovské komedii Superbad vyhněte velkým obloukem. Pokud vám ale vodopád sprostých slov, nekorektních vtipů a nečekaných situací, které nejsou cílem vyprávění, nýbrž jeho pouhým prostředkem, nevadí nebo se snad v něčem podobném dokonce vyžíváte, pak zbystřete pozornost – partička lidí okolo scenáristy a režiséra (v tomto případě však pouze producenta) Judda Apatowa totiž přivedla na svět další filmeček, ve kterém sice sex hraje hlavní roli, ale ve skutečnosti o něj ani tentokrát nejde.

To bylo tak. Seth a Evan jsou nejlepší kamarádi. Po maturitě se jejich cesty rozejdou a oni chtějí v těch několika posledních týdnech střední školy stihnout všechno, co zatím nestihli. Především konečně zaměstnat toho neposedu dole, co má stále větší potřebu jim dokazovat, že je nejdůležitějším orgánem jejich těla. Že je navzdory siláckým řečem na jejich kontě nula celá nula nula jedna zkušeností, jaksi patří k věci, proto se (tak trochu nečekané) pozvání na party k sympatické Jules zdá vstupenkou do ráje. Háček je v tom, že slíbili obstarat alkohol a nedomysleli, že jejich kamarád Fogell je výstavní blbec. Falešnou občanku státu Havaj si nechal vystavit na pětadvacet let, protože „Dvacet jedna tvrdí každej, že mu je“, a na vskutku tuctové jméno McLovin, přičemž v euforii nad tak originálním nápadem si zapomněl vymyslet jméno křestní. Tahle mise zkrátka nemůže dopadnout dobře. Dost možná i proto, že službu v tomto okrsku budou mít během této dlouhé noci dva velmi svérázní policisté Slater a Michaels (spoluautor scénáře, jinak hlavní představitel Zbouchnuté Seth Rogen).

Nejdřív si shrňme všechny nectnosti, které film má (a to nejlepší si nechme na konec): Pomalejší rozjezd, nevyrovnané vtipy (některé jsou pojaty spíše jako skeče do televizní show), několik nadbytečných motivů, několik konců, slabší chemii mezi oběma hlavními hrdiny, lehce nadsazenou metráž a na můj vkus snad až příliš rozevírané nůžky mezi absurdním humorem a absolutní nadsázkou na straně jedné a snahou o realistické vykreslení situací a pocitů na straně druhé...

Co naopak stoprocentně funguje, je nekorektní razance, s jakou tvůrci nahlížejí teenagerovský svět. Za vulgárním slovníkem se, což se moc hezky ukáže ve finále, skrývají dva docela obyčejní, nejistí puberťáci, kteří musejí najít především sami sebe, aby mohli konečně dospět, což je kvalita, kterou se nemůže chlubit snad žádná jiná teenagerovská komedie cizí, natož tuzemská. Do sféry nezapomenutelných filmových zážitků snímek pozdvihuje i spousta fórů a chytře zapouzdřených fórků, dva naprosto neuvěřitelní policisté, kteří nejenže nedohlížejí na dodržování zákonů, ale sami je s největší lehkostí porušují, a mimozemšťan Fogell (ve skvělém podání debutujícího Christophera Mintz-Plasse), který by byl ozdobou každé komedie od bratrů Weitzových přes Richarda Curtise až po Woodyho Allena.