11. hodina

V 80. letech média strašila, že se blíží konec světa. Pak nářek nakrátko utichl a nyní se rozjel znovu, tentokrát v mnohem přitažlivějším balení: méně strašit a více apelovat na lidskou dobrotu v srdci. Při vší hrůze, která dýchá z mnoha autentických apokalyptických záběrů kouřících komínů, tajících ledovců, hladovějících černoušků, tornád v USA a záplav v Praze (ano, jsme tam!), překvapí, že se dá jako protiváha najít vždy dost obrazů toho, jak je Země krásná. 11. hodina je dílo, které naplňuje satirickou vizi z Teamu Amerika: Světového policajta

– hollywoodská hvězda nemusí být expert a mít řádné vzdělání, a přesto může být tváří dokumentu s vědeckými, filozofickými a politickými ambicemi. Aby argumenty měly váhu, pozve si k apelu i Gorbačova a Stephena Hawkinga na vozíku, přestože pánové také nejsou ekologové či klimatologové. Ono ani s těmi argumenty to není valné, převážná část proslovů desítek serióz-ně vyhlížejících mluvících hlav útočí na emoce a používají se spíš metafory než fakta. Aby nedošlo k mýlce: 11. hodina je v zásadě dobrý film pro školní představení a přinejmenším učí chápat oddělené přírodní a kulturní jevy v globálních souvislostech. Po technické stránce to je brilantní „nalejvárna“, s bleskovým střihem, podmanivou hudbou a příkrými vizuálními kontrasty. Oněch oficiálních 93 minut pro mě bylo sice subjektivně trochu delších, ale s posláním filmu víceméně souhlasím. S některými metodami prezentace již méně, a proto doporučuji poohlédnout se po dalších informacích.