Poslední legie

Jako vyčerpaná ozvěna série vysokorozpočtových historických spektáklů se k nám dostává Poslední legie a je to dovětek smutný, z nějž bude srdce bolet všechny potenciální divácké skupiny: milovníky historie, obdivovatele historických velkofilmů i fanoušky Colina Firthe.

V celé věci je nezpochybnitelný jen jediný fakt: posledního (západo)římského císaře Romula Augusta skutečně sesadil vůdce gótských žoldnéřů Odoaker (byť jindy, než tvrdí titulek). Zbytek je fikce, mísící s bezostyšnou účelovostí na jednu hromadu historii, pseudohistorii i mýty, takže se v závěru dočkáte odhalení jako v druhořadé převlekové frašce. Půdorys je ve zkratce tento: Gótové uvězní císařského chlapce a jeho tajemného učitele Ambrosia na Capri, odkud jej vysvobodí hrstka věrných vojáků pod vedením hrdinského Aurelia (a za asistence pohledné byzantské bojovnice), aby se všichni dali na útěk do Británie, kde, jak doufají, čeká poslední, devátá legie. To vše opentleno legendou o Caesarově meči, určeném tomu, komu je souzeno vládnout.

Scénář je, stručně řečeno, fatální, a to nejen pro zmíněnou historickou bezuzdnost. Mísí se v něm (ve velmi nízkotučném provedení) imperiální hrdinský étos, tajemno, situační humor „parťácké“ akční komedie se všemi klišé dobrodružného filmu, aniž je zřetelné, co by mělo dominovat. Jeho realizace byla navíc zjevně nad síly i finanční možnosti debutujícího Douga Leflera, takže film, zejména v bojových scénách, působí jak lacině, tak amatérsky. Zda vcelku hvězdné herecké obsazení přivedly na palubu vysoké honoráře anebo charizma producentů, nevím, jisté ale je, že Poslední legií se nikdo z nich chlubit nebude, a doufám, že minimálně pro Colina Firthe bude mementem.