Možná, že nezemře jako zvíře. Možná, že i někdo jako ona může mít budoucnost! Možná, že Giuseppe Tornatore přišel na to, že nejlépe ze všeho umí černý, melodramatický thriller.
Objevila se tu (točilo se hlavně v zimním Terstu) jako nikdo, co přišel odnikud. Tichá a tajemná, obestřená stíny minulosti a odhodláním změnit přítomnost. Původním povoláním bezmocná děvka z periferie, Ukrajinka Irena, laciný vývoz bílého masa z Východu, ohmatané zboží, které tolikrát protáhli stokou, týrali a znásilňovali, že už musela ztratit sílu vzdorovat. Ale ona celou tu dobu nadržených nájezdů pouličních štamgastů, kteří se zajíkavě střídali v jejím klíně, navzdory sadistickým metodám monstrózního pasáka Muffyho, které z ní měly učinit poslušnou kurvu, sbírala odvahu se vzepřít.
Život bezmocných je bojácný, jen pokud ho dokážou unést. Ale když se těžkost jejich bytí stane nesnesitelnou, může se přihodit cokoli. A tak se jednoho dne sečetly všechny upocené rychlovky na stojáka, Muffyho kopance, chvíle, kdy vyhrabala z odpadků mrtvou tvář někoho, kdo ji odtud chtěl odvést, a drsné okamžiky, kdy z ní vyrvali další nechtěné dítě. Nakonec zabořila nůžky do břicha zparchantělého chlapa a teď stojí před domem, kde žije rodina Adacherových s dcerou Theou. Jen ona ví, co všechno ztratila – a co tu hledá…
Šest let uplynulo od jeho posledního opusu, v němž se Monica Bellucciová alias Malena vlnila jihoitalským maloměstem a vzedmula vlnu palčivé touhy, která zasáhla všechny funkční muže včetně adolescentů. Tehdy Giuseppe Tornatore (Bio Ráj) natočil svůj Amarcord, jehož titulní postava má parametry Sladkého života. Dnes dobovou nostalgii v duchu Felliniho vystřídaly temné tóny podle Hitchcocka a ústřední ženská figura již nepřipomíná Anitu Ekbergovou, ale spíše některou z nemnoha alespoň trochu ucházejících ťápot ve snímcích Akiho Kaurismäkiho. Nostalgické retro vystřídal film noir, kde Tornatore představil zatím nejtemnější stranu své filmařské duše. A dlužno říct, že mu černá sluší.
Neznámá je jeho autorským filmem, jehož námět se urodil již v roce 1987. Její příběh je nasycen dějem, atmosférou i pocity, a Tornatore, rafinovaně tančící mezi flashbacky, ho sděluje jako zkušený vypravěč, který dobře ví, kdy je čas na reminiscenci, jak krátký může být retro záběr (aby byl ještě čitelný) a jakou oklikou dovést ukolébaného diváka k překvapivé pointě. Originální story, gradovaná ve dvou časových rovinách, žánrově balancuje mezi thrillerem a melodramatem. Oslovující výkon v ní podala na filmovém plátně téměř neznámá rodačka z Petrohradu Xenia Rappoportová v titulní roli, která z ní činí jeden ze slibných objevů roku. S přehledem a empatií, civilně i sugestivně dokázala zvládnout anatomii své postavy a vtisknout jí věrohodnost ve všech polohách, jimiž prochází. Nepřehlédnutelný je i ústřední slizoun, kterého skutečně není snadné zabít, holohlavý pasák Michele Placido (kdysi jako kučeravý komisař Catani v televizním seriálu Chobotnice idol dámských fanklubů).
A když k tomu přidáte ještě chytlavý soundtrack z dílny kultovního klasika Ennia Morriconeho, pár ostrých scén a noční můry, na které se nedá zapomenout, nenapadá mě moc důvodů, proč se nezajít s Neznámou seznámit.
| premiéra: 08.11.2007 | originální název: La Sconosciuta | distributor: SPI |
podrobnosti: IMDb