Kouzelná romance

Deset let mi není a nebude, i kdybych se mlátila do hlavy klackem (možná, kdybych se mlátila dost dlouho…), takže coby divák a potažmo recenzent Kouzelné romance jsem naprosto nevyhovující. Ale protože dětská práce je trestná, nezbývá mi než se pokusit.

Krátký animovaný úvod snímku bez zbytečných okras uvádí situaci – v pohádkové zemi vládne zlá královna, která se bojí, že kdyby si její nevlastní syn, princ Edward, našel nevěstu, měla by utrum, takže velmi bedlivě hlídá. Ale neuhlídá a Edward narazí na Giselle, která bydlí ve stromě, kamarádí se se zvířátky a sní o polibku z pravé lásky. Svatba na krku, ovšem královna se nevzdává a díky prosté pletiše Giselle ve svatebním končí v hluboké studni… a následně v newyorském kanále.  Jak asi působí (a co způsobí) teď už živá hrdinka v současném velkoměstě? Jak se s ní vyrovná pohledný právník Robert a jeho malá dcerka? A co se stane, až se do téže studny v návalu animovaného hrdinství vrhnou i princ, zlotřilý královnin pomahač – a nakonec i královna sama?

Filmů to mohlo být několik – perverzně černá komedie, konfrontující svět reality a pohádky, dětský výchovný cukerín, bezzubě roztomilý muzikál – a jsou to svým způsobem všechny, snad ve snaze lapit co nejvíc věkových kategorií (jen ta černá vybledla do odstínů šedé). Odrostlejšímu doprovodu je určen jemný (leč nedůsledný) tón disneyovské sebeironie, dětem legrační zvířátka a klasické písničky, převládá ovšem vtíravě pozitivní a veskrze romantické ladění, které mně osobně slepilo slezinu a žlučník, ale jak už jsem řekla, není to film pro mě.

Snad kdyby se ve snímku vyskytovalo víc scén, podobných té, kdy Giselle implantuje do našeho světa své pohádkové návyky a nechává šváby, krysy a holuby uklízet právníkův byt, byla bych ochotna doprovodit do kina nějakou tu spřátelenou holčičku.

Zvučnost jmen celého tvůrčího štábu a velkorysý rozpočet mě sice na chvíli nahlodaly v podezření, zda se nejedná o jeden velký vtip, který jsem nepochopila… ale ne, nejedná.