Michael Clayton

Je to prohnaný vykuk tenhle George Clooney. Nejdříve si vybuduje neprůstřelnou popularitu skrze televizní seriály typu Pohotovost, akční hrdiny formátu The Peacemakera, katastrofické jízdy na velké vlně Dokonalé bouře, romantické slaďochy, s nimiž je Báječný den, a sympatické lupiče gentlemany, kteří dirigují Dannyho parťáky. A když jeho hvězdný rating splyne s výší hvězdného bankovního konta, což ho paradoxně učiní současně mainstreamovou hvězdou i nezávislým, si začne vyskakovat. Najednou mu už není konfekční komerce, co se masově prodává, dost dobrá. Ale točí ji stále proto, aby si vydělal, a vydělává proto, aby si mohl svobodně vyskakovat: Na Washington a jeho válku v Perském zálivu (Tři králové), na mccarthismus a „hon na čarodějnice“ (Dobrou noc a hodně štěstí) či na americké ropné zájmy na Středním východě (Syriana).

Je to mazaná liška tenhle flexibilní George Clooney, který pragmaticky střídá filmy, jež točí proto, aby měl hotovost na kreditce, s těmi, co demonstrují jeho kredit občanský a umožňují mu říkat, co má na srdci „Nemohu rozhodovat o politice své země, ale mohu upozorňovat na její kvalitu a nedostatky,“ říká a taky docela hlasitě upozorňuje, kritizuje a znepokojuje, takže se občas objeví na titulních stránkách s marketingově zajímavým přívlastkem „vlastizrádce“. Možná je to absence povinného patriotismu, možná se v něm jen probudily geny jeho otce Nicka, známého televizního komentátora, možná je to reminiscence na jeho krátkou žurnalistickou zkušenost nebo ho to možná jen baví. Být středem zájmu, být v opozici, být svůj…

Michael Clayton (George Clooney) je inteligentní štráfek z lepších kruhů, který sedává za volantem černého Mercedesu S-Class (tom samém, co vozil šéfredaktorku módního časopisu Runway Meryl Streepovou ve snímku Ďábel nosí Pradu) a bere slušné honoráře od šéfa Martyho (Sydney Pollack) za to, že dělá vyjednavače čehokoli a elegantního „čističe“ zasviněných kanálů v luxusních rezidencích problémových klientů, kteří živí newyorskou právnickou firmu Kenner, Bach and Ledeen. Je dobrej, tvrdej a namakanej, je realista a gambler, je specialista na trable, kterým se sám nedokáže vyhnout. Někdy to schytá a sem tam se lehce ušpiní, což je v téhle branži zahrnuto do gáže, ale umí v tom chodit, rozhodně lépe než v byznysu, kde je 75 000 dolarů v minusu, nebo v manželství, které se mu před časem rozpadlo. V práci hasí průšvihy, při nočním pokeru v Chinatownu trénuje hráčské instinkty – a v případě multinárodního agrochemického giganta U/North si s rozběhem naběhl na vidle. Ústředním vidlákem je tu ke všemu odhodlaná a téměř neustále doběla vytočená Karen Crowderová (Tilda Swintonová), která má v popisu práce chránit (a to prakticky za každou cenu) zájmy U/Northu, z čehož se jí chce často blinkat a k čemuž má k ruce partu otrlých poskoků. Ti na rozdíl od ní nezvracejí ani při sledovačkách a další špinavé práci včetně rafinovaného odeslání do penálu smrtící injekcí pod palec u nohy. Zdá se, že proti nim nikdo nemá šanci, ale to neznáte Michaela Claytona, když se opravdu naštve nebo je zahnán do kouta, což vyjde téměř nastejno.

Od doby Dvanácti rozhněvaných mužů je zřejmé, že k navození napětí nejsou nutně zapotřebí krvavé balety ve stylu akčních choreografů Sama Peckinpaha a Johna Woo, rambovský rozparovák či halloweenská kudla Michaela Myerse nebo kultovní motorová pila kanibalské rodiny Hewittových, kterou v Texasu zručně porcují člověčinu. Kdo na tohle nemá náturu nebo žaludek, ten dává přednost klidnějšímu a méně prokrvenému stylu, který natráví i vegetarián, neboli – kdo má rád Perryho Masona, zpravidla nemusí Freddyho Kruegera. Tomuto publiku, které preferuje filmy sázející spíše na kvalitního scenáristu nežli kondičního trenéra bojových umění a jemuž nepřekáží dialog a inteligentní zápletka, Michael Clayton vychází vstříc a činí tak elegantně a se zralým clooneyovským šarmem, který má většinou zhruba poloviční podíl na úspěchu jeho opusů.

Režisér, scenárista, kámoš Stevena Soderbergha a manhattanský rodák Tony Gilroy, který si scénář natrénoval na bourneovské sérii, se navzdory tomu, že za poslední díl jako scenárista inkasoval dva miliony dolarů, rozhodl čelit novým výzvám a vzepjal se ke skutečně zajímavému režijnímu debutu. Jeho Michael Clayton je úvahou o intrikách, korupci a manipulaci, trochu klaustrofobickým a trochu paranoidním, konverzačním „slow business“ thrillerem o nevinných se špinavýma rukama a štice, která kalí vodu v hodně špinavém rybníce. A také je to příběh o slepé loajalitě a o tom, že možnost volby je vlastně nutnost volby a pasivní jízda na vlně se moc nevyplácí. Příběhu, který je technicky vzato téměř celý odvyprávěn jako čtyřdenní retro v jediném masivním flashbacku, dominují výmluvné herecké výkony charizmatického George Clooneyho, nervní bestie Tildy Swintonové, muže na odpis Toma Wilkinsona a delikátně autoritativního Sydneyho Pollacka. Zejména titulní, charakterní role Clooneyho, jenž téměř neopouští filmové plátno, se opírá o jeden z jeho nejlepších, soustředěných a neokázale výmluvných hereckých výkonů, dosahujících oné ideální polohy, při které postava nehraje, ale prostě je!

Gilroyův slibný, impresivní debut neexperimentuje a nikam nespěchá, je komponován v klasickém střihu včetně zkušené kamery Roberta Elswita (Magnolia), která rafinované stínové hry transponuje do pološera nočních ulic a interiérů a podtrhuje tak jejich atmosféru. A také dokazuje, že i dialog může být dramatickým prvkem a divoký tempařský rytmus nemusí nutně znamenat dramatický drive. Ostatně mainstream, v němž Michael Clayton plyne, by měl mít spíše stálý a spolehlivý tah. Tak jako spolehlivých a lehce nadstandardních je i šedesát v našem hodnocení.