Svatba na bitevním poli

Jihomoravská trilogie Bouřlivé víno, Zralé víno a Mladé víno byla ve své době velmi populární. Recept zněl zdánlivě obyčejně  – vinice, slunce, bodří lidé, jednoduchá zápletka, hvězdné obsazení, vtip scenáristy Miloše Macourka, zručná režie Václava Vorlíčka... Jenomže první díl (odehrávající se v roce 1968) byl ideologicky poněkud závadný, takže se tuzemské celo-plošné televize navzdory všem Králům Šumavy a majorům Zemanům dosud neodhodlaly vrátit ji na televizní obrazovky, takže tu po kdysi oblíbeném titulu zůstala evidentní díra na trhu, kterou při nejlepší vůli jiné s jižní Moravou svázané komedie (Únos Moravanky, Plavení hříbat, Náš dědek Josef...) nejsou schopné zalátat. Svatba na bitevním poli tuto ambici zjevně má (stejně jako Bobule debutujícího Tomáše Bařiny, které do českých kin dorazí 27. března), a Scenáristka Eva Papoušková (seriál Pojišťovna štěstí) napsala první verzi scénáře v roce 1995 ještě jako studentka Dušana Kleina na pražské FAMU, text během následujících let získal a zase ztratil několik grantů, přičemž verze, která se začala v produkci Miloše Šmídmajera (Jak se krotí krokodýli) loni točit, byla tou desátou v pořadí. Což bude asi jádro pudla.

Textu totiž chybí na jedné straně drajv, bezprostřednost a jakási snad až živočišnost, jakou mívají první verze scénářů, ale bohužel také rafinovaná propacovanost, jakou se chlubí xkrát přepracovávané a pilované verze. V zásadě je všechno na svém místě, ale všechno se děje jaksi pomalu (expozice trvá téměř hodinu!), bez momentu skutečného překvapení, chytré zkratky, silného nápadu či překvapivé pointy: Muž v uniformě Napoleona Bonaparta, prohánějící své muže navzdory letnímu horku po pálavských vrších, není nikdo jiný než Touchyn (Bolek Polívka), starosta obce Zvěstov, který navzdory své výšce zcela propadl kouzlu tohoto slavného malého muže. Tradice slavné Napoleonovy bitvy, jež se tu odehrála 2. prosince 1805, dlí ovšem prakticky ve všech místních i přespolních lidech a lidičkách (i když děti víc než na vojenském suknu ulétávají na lebkách, jež krví nasáklé bitevní pole vydává i po více než 200 letech): průvodce na Mohyle míru Doubrava (Josef Somr), místní blázen a podivín přezdívaný Mrchožrout (Jiří Pecha), líný traktorista a otec početného houfu dětí König (Otmar Brancuzský), neplodný Skokan (Jan Budař)... Klidný život ve vsi by zkrátka plynul dál ve znamení přehlídek, slavností a cvičení, kdyby starosta sousedního Podolí (Marek Vašut) neodmítl dál ctít Touchynovo výsadní právo na roli Napoleona a neobjednal za tímto účelem pro nejbližší slavnost utajovaného zahraničního herce. Zhrzený Touchyn, přehlížející, jak prudce se zrychlila srdce jeho tří dcer i manželky (Zlata Adamovská) při návratu sukničkáře Tomáše (Miroslav Šimůnek) ze zahraničních toulek, však nehodlá dát svou kůži lacino, obzvlášť, když jeho pluk za ním pevně stojí!

Režisér Dušan Klein (básnická série, Andělské oči) příběh natočil s řemeslnou jistotou sobě vlastní, která však staví mnohem víc na mechanickém řazení jednotlivých scén za sebou než nějaké silnější atmosféře či dokonce přesahu. Navíc docela často některým hercům (a Bolkovi Polívkovi zejména) dovoluje být víc rozevlátý než soustředěný a víc vtipkující než skutečně vtipný. Film vám zkrátka proplouvá mezi prsty, aniž by vás někde chytil drápkem, opravdu zaujal nebo, nedej bože, dojal. Výstředně traktované vesnické figurky jsou buď málo výstřední (a bez pointy) jako Skokan Jana Budaře, nebo jenom zajímavě exponované a pak trpně držené ve stále stejné poloze jako Doubrava s Mrchožroutem, jejichž odvěký boj o lebky se mohl blýsknout i něčím silnějším a hluboce lidským.

Svatba na bitevním poli je velmi slušný televizní film, jenž bude svým publikem, které bych věkově řadil někam k padesátce a výš, patřičně doceněn zřejmě až ve chvíli, kdy poběží na obrazovce. Ani on však není tím titulem, jenž by potenciál malebného kraje, šalebného vína a rázovitých lidí skutečně využil. Budou jím Bobule?