Na vlastní nebezpečí

Chatrné, vodou promáčené a následným sušením zkrabatělé stránky stařičkého deníku a na nich bezstarostnost, odvaha, touha po dobrodružství, podivné malůvky a také nedopsané stránky... Jak dopadla česká výprava v Jugoslávii při prvosjezdu říčky Černá a hlavně, co se stalo s jeho otcem,který tam na počátku 80. let záhadně zmizel, Saša (Jiří Langmajer) ale stále netuší. A odpověď mu nedá ani pár přiložených filmových kotoučů, ke kterým sehnat promítačku nebylo vůbec snadné. Proč toto nečekané svědectví vyplulo na povrch až teď? Kdo je neznámý odesilatel? A nezná náhodou odpověď na všechny Sašovy otázky, které ho vždycky trápily a které se nyní, kdy už si myslel, že je jednou provždycky zahnal, bolestně vracejí, mnohem naléhavější a neodbytnější než kdy předtím? Dávný otcův přítel, účastník tehdejší výpravy, dnes starý muž, bojující v nemocnici na jednotce intenzivní péče s rakovinou hrtanu a zoufale lapající po dechu, toho ale už mnoho říct nedokáže. Snad nechce, možná nemůže. A dost možná na žádnou z otázek ani sám nezná odpověď. Jedno však Sašovi přece jen poradí: Chce-li se na Černou vydat, ať si s sebou vezme dobré průvodce, pokud možno ty nejlepší...

Rony (Filip Blažek) je jednak mladý muž, jednak zkušený vodák a jednak majitel cestovní kanceláře, která se specializuje na extrémní sporty, tudíž  člověk potřebný peněz. A sto padesát tisíc korun za trochu námahy stojí. Díky internetu sežene narychlo pár hejlů, kteří vylepší rozpočet expedice, a může se jet. Už cesta však naznačuje, že o problémy tu nebude nouze: Dominik (Václav Jiráček) je mladičkej sráčíček, co rád pije a machruje, Míša (Lucia Siposová), jeho dívka, která to, dokud byli v posteli, jaksi neviděla, a Kužnik (Miroslav Krobot), nedůtklivý, sarkastický, silně zamindrákovaný pan učitel, co ví všechno  nejlíp. A co teprve, až jejich dodávku sevřou bosenská údolí, na březích průzračné divoké řeky začnou míjet vyhořelá, válkou zničená či docela obyčejně opuštěná obydlí a u samého hrdla národního parku narazí na dvojici svérázných a všehoschopných vojáků, kterým slivovice či nějaký pišingr jako úplatek nestačí?  Problémy rostou geometrickou řadou a stíny minulosti se nenápadně blíží, aniž by to zatím kdokoliv tušil. Tohle není turistika, tohle je boj
o život!

Pokud vám stoupl adrenalin v krvi, tvář ovanul chlad od věčně ledové vody a zátylek ztuhl v příjemně napjatém očekávání, pak zase zhluboka vydechněte. Akční drama Na vlastní nebezpečí má totiž své limity. Tím největším je scénář Josefa Urbana. Tedy scénář, spíš námět... Příběh je jednoduchý, což by ještě nevadilo, ale chybí mu úderná přímočarost a přirozená síla. Pořád spíš jen tak naznačuje coby a jak by a zaplétá se sám do sebe než aby ťal do živého a šokoval něčím opravdu nečekaným. Ještě hůř jsou na tom postavy, jež jsou spíš načrtnuté než pevně vystavěné a procházející nějakým smysluplným a čitelným vývojem, což se nejlépe projevuje na hereckých výkonech. Herci schopní (Krobot, Langmajer) nebo aspoň charizmatičtí (prakticky všichni Rumuni) dokážou tu svoji část kostry nějakým masem obalit i tak, ovšem herci méně schopní resp. režisérem nedobře vedení (Blažek, Siposová a místy i Jiráček) tápou a spíš se jen tak po vodě vezou, než aby nabízeli divákům nějakou zajímavou barvu a přinášeli silnější emoci. V neposlední řadě poněkud nekonzistentně působí práce s jazykem – zatímco Anica mluví v některých scénách (naprosto zbytečně) neuvěřitelně dobrou češtinou, jiní domorodci takovým zázračným jazykovým talentem (naštěstí) neoplývají. I když to už je spíš záležitost dramaturga než scenáristy.

Lze-li nový snímek Filipa Renče (už dokončuje další, drama Hlídač č. 47) přirovnat k nějakému jeho staršímu titulu, tak především k jeho prvotině Requiem pro panenku. Jednak odvahou postavit se v Čechách netradičnímu žánru, jednak opulentní razancí, zjevně inspirovanou hollywoodskými blockbustery včetně onoho v Čechách s oblibou tak vysmívaného důrazu na lehce patetické až kýčovité emoce (polibky za úsvitu, zpomalené a několikrát opakované záběry klíčových situací) a v neposlední řadě na české poměry vskutku nadprůměrným talentem vyprávět ryze filmovými prostředky. Zatímco většina českých filmařů točí lepší televizní inscenace typu „ty přijdeš zleva, ty si stoupneš sem a on pak odejde“, Renč dokáže bez dialogu a jakékoliv popisnosti vytvořit silnou atmosféru nebo umně popohnat děj dopředu, v čemž mu zdatně pomáhá i střihač Jan Mattlach, jehož některé přechody jsou víc než dobré, což si užijete zejména na širokoúhlém plátně.

Při vědomí všeho výše napsaného nepřekvapuje, že hlavní roli si v tomto spektáklu nakonec krade vskutku úchvatná příroda. Úzké štěrbiny vysoko v horách s nekonečnou ozvěnou, peřeje úzké i široké, pozvolné i velmi nebezpečné, „pralesní“ zmrtvění vystřídané dvacetimetrovým vodopádem... K tomu létající kamera Petra Hojdy (minimálně nominaci na Českého lva by měl mít jistou), hudba Waltera Krafta, občas nápadně podobná třetím Pirátům z Karibiku, střihové figury již zmíněného Jana Mattlacha a divák by si už už připadal v ráji, kdyby... Kdyby tu a tam nepřišlo nějaké to lajdáctví. Škoda, že té nesmírné produkční a lidské investici všech zúčastněných chybí základ (opravdu dobrý scénář), resp. nadstavba (režisér, který dokáže z průměrné látky vydolovat výjimečné dílo). Kdyby se to povedlo, klidně mohlo vzniknout nějaké české Vysvobození (snímek Johna Boormana
z roku 1972 s Jonem Voightem a Burtem Reynoldsem v hlavních rolích o sjíždění divoké řeky): chytré, svižné, úderné a patřičně dvojsmyslné dialogy, důmyslně budované napětí přecházející v čirou hrůzu, která vrcholí strhující akcí v kulisách panenské přírody. V české verzi téhož je dobré dialogy spíš neposlouchat, nad některými hereckými výkony mhouřit oči, leckterý dějový zvrat nepodrobovat hlubší analýze a jen se tak kochat nádhernou přírodou (a dělat, že jste úplně hloupí a nepoznali jste, že kolem jedné a téže skály naši hrdinové plují už potřetí).

P. S.: Klíčové pasáže se natáčely v Bosně a Hercegovině na horním úseku řeky Una, v kraji, kde po válce zůstalo jen velmi málo mužů a spousta znásilněných žen. V bezprostřední blízkosti vodopádu Štrbački Buk, kterému ve filmu patří finále, je masový hrob.