O rodičích a dětech

„Procházka v evropském pojetí je magický úkon, spojující sportovní výkon s modlitbou, fňukání sfér s řevem dávno vyhynulých zvířat a vzájemnou výměnu výčitek s vyprávěním vtipů a fórků.“ O jedné takové procházce je kniha Emila Hakla a nyní i film Vladimíra Michálka.

Je ráno, časné ráno a zatímco Marta (Ma-riana Kroftová) od marného čekání usnula v křesle, kdesi na druhém konci Prahy, v malém, každodenním užíváním zestárlém bytě naproti holešovickému přístavu se chystá pravidelná procházka dvou Cvrčků. Sedmdesátiletý tatík (Josef Somr), doktor přírodních věd a vášnivý debatér, se rozplývá nad puškvorcem, mele maso na karbanátky a s bezskrupulózností sobě vlastní začíná vyprávět jednu pikantní historku ze svého života za druhou, zatímco jeho čtyřicetiletému synovi (David Novotný), který se živí grafikou, jsou řeči o intimním životě otcově i vlastním krajně nepříjemné a dotazy na hemoroidy a Martu dvojnásob! Bůhví proč přistoupil na tenhle rituál každé tři týdny si společně uvařit oběd a pak vyrazit k Vltavě, Stromovkou do pražské zoo, kde otec léta pracoval, a zase  přes řeku zpátky, občas se někde zastavit na pivo, pokecat a zavzpomínat, když ví, že se tatík na Martu dřív nebo později stejně zeptá a že se oba stejně dřív nebo později kvůli něčemu do krve pohádají. Že by chtěl dohnat čas, o který přišel, když se otec s matkou (Zuzana Stivínová) rozešli a on byl  dlouhých patnáct let vystaven brutální nevtipnosti fórků lampasáka Pepči (Jiří Lábus)? Nebo tu jde o to samé, o co mezi všemi ostatními rodiči a dětmi, tj. o kombinaci nejhlubší lásky a nejupřímnější nenávisti? Ať je to, jak chce, ani jeden z nich v danou chvíli ještě netuší, že Martu probudila jedna nečekaná návštěva (Luboš Kostelný), o jejíž existenci neměl dvaadvacet let nikdo nejmenší tušení. Nejmenuje se sice Cvrček, ale Cvrčkům jako by z oka (či odjinud) vypadl...

Natočit procházku dvou lidí? To chce buď hodně krátkou metráž, hodně originální nápad, nebo hodně velkou odvahu a hodně schopné spolupracovníky. Režisér Vladimír Michálek (Je třeba zabít Sekala, Babí léto) při adaptaci stejnojmenné knihy Emila Hakla, která v roce 2002 získala cenu Magnesia Litera v kategorii próza, vsadil na třetí možnost. Spolu s tradičními parťáky (scenárista Jiří Křižan, kameraman Martin Štrba, hudební skladatel Michal Lorenc) se pustil do výzvy, která velmi snadno mohla skončit fiaskem a jen velmi těžko mohla znamenat jednoznačné vítězství. Výsledek tomu odpovídá. Dialog dvou mužů na procházce je jako sendvič obložen hranými vzpomínkami i dramatizovanými sny, to vše v tradičně vkusném, kultivovaném
a chytrém „michálkovském“ podání. Tento přístup se ale ukazuje jen polovičatým řešením problému, před kterým tvůrci stáli, neboť je to řešení po výtce mechanické, které záhy naráží na vlastní limity. Dokud ještě tatík se synem společně vaří, něco se děje, jakmile ale začnou jen mluvit, film se začne rozpadat do série tu více či méně zajímavých dramatických výjevů, ztrácet tempo a – přiznejme si to – místy i lehce nudit. Stejně jako například v Šulíkově Krajince tu sice existuje jakýsi podtext a přesah, samotnému vyprávění ale zoufale chybí vnitřní dynamo. Závěrečná katarze je tak sice silná a příjemně svírající, ale až příliš oddalovaná.

Přesto jeden nezpochybnitelný pilíř Rodiče a děti mají – výborného Josefa Somra! Legenda českého filmu (Ostře sledované vlaky, Žert), která se dlouhá léta objevovala spíš v menších než větších rolích (Čert ví proč), se tu prezentuje nejen jako herec těch nejvyšších kvalit, ale také v nejlepší formě. Jakkoliv je David Novotný (Tmavomodrý svět, Non plus ultras) bezpochyby také kvalitní hráč, má co dělat, aby jeho vnitřní energii a tempu stačil; co se ale týče charizmatu, prohrává.

Michálkova nová, jemně destilovaná komedie je kapesním průvodcem inteligentních rodičů (a dětí) po vlastním osudu. Názorně obnažuje chyby, které s gustem kritizujeme na druhých, aniž bychom je viděli u sebe, a naléhavě popisuje dusivou blízkost, jež nás zbavuje potřebných rozlišovacích schopností. Ukazuje a dokazuje, že nemůžeme žít s rodiči ani bez nich.