O život

Ten příběh mohl být půvabnou anekdotou, která sice neohromí ani tématem, ani zpracováním, ale pokaždé spolehlivě pobaví a uvolní. Protože ale anekdoty zpravidla na celovečerní film nestačí (ačkoliv Vrchní, prchni dokázal, že i to jde), začala být jednoduchoučká story o dvou mladých lidech stojících tváří v tvář nečekanému početí vylepšovaná o vedlejší linie. Některé, zdá se, v průběhu realizace odpadly, jak dokazuje rozmáchlé muzikálové číslo oživující závěrečné titulky, jiné – bohužel – zůstaly.

Dokud jde jenom o to, že by prachbídný medik Michal (Kotek) a ještě horší modelka Zita (Nvotová) mohli být díky jednomu zkratu a jedné hloupé náhodě  otcem a matkou, má snímek své tempo a svoji atmosféru. Ona je křišťálově hloupá a ještě k tomu koktá, on je typický polovzdělanec, co od všeho něco ví, ale dohromady nedokáže vlastně vůbec nic. Ideální hrdinové pro road movie, na jejímž konci může číhat neotřelé sebepoznání a silná emoce. Jenže pak se dosud přímočaré vyprávění několikrát zavlní v bocích, odběhne do jiných žánrů a šup – na scéně se objeví rozdvojená mrtvola s putující hlavou a buddhistický převozník, kteří začnou vést řeči. Dlouhé řeči! O charakteru, posmrtném životě, katolictví, marxismu, Hollywoodu, morálce... Ale protože to nejsou témata ani trochu žertovná, což tvůrci podvědomě cítí, snaží se žertovat, jak jen to jde. A tak se tak všelijak padá, kření, křičí a vůbec blbne, což vyhání humor a divákovi ordinuje nechápavý škleb.

Chtěl-li Milan Šteindler natočit komedii zcela nového typu, bylo to po 110 letech existence české kinematografie rozhodnutí sympaticky odvážné, stejně jako téměř nerealizovatelné. Výsledkem je (pa)tvar, který spojuje několik žánrů a filmů dohromady a ze všeho nejvíc se podobá podobně ulítlým, v jednotlivostech milým, ale v celku nezvládnutým snímkům typu Doblba! a Jedna ruka netleská. Bohužel.