Gone Baby Gone

Patrick (Casey Affleck) a Angie (Michelle Monaghanová) jsou soukromí detektivové a milenci, žijící v jednom z nejošklivějších a nejchudších koutů Bostonu. Živí se především vyhledáváním neplatičů alimentů, takže jsou překvapeni, když je Beatrice a Lionel McCreadyovi požádají, aby jim pomohli najít jejich čtyřletou neteř Amandu, která před pár dny beze stopy zmizela a stal se z toho tak profláknutý případ, že se o tom mluvilo dokonce i v okresních televizních zprávách.

Patrick a Angie se pro krátkém váhání ujímají pátrání, protože věří, že jim pomohou jejich neoficiální kontakty v podsvětí. Téměř všichni jsou ale proti nim: Včetně policie (zastoupené mimo jiné Morganem Freemanem a Edem Harrisem) a svobodné matky malé Amandy (Amy Ryanová). Nemají žádnou stopu, ani motiv, ani čas.

Film svou atmosférou velmi připomíná Eastwoodovu Tajemnou řeku. A není to náhoda, protože vznikl na motivy knihy stejného autora, Dennise Lehanea, který je v Bostonu doma. Kniha „Gone, Baby, Gone“ (v jejím názvu jsou čárky, v názvu filmu ne) byla už jeho čtvrtým románem, ve kterém vystupovali Patrick a Angie. Snímek se ale netváří jako fragment nějaké série a je zcela soběstačným filmovým příběhem – filmovým příběhem ještě působivějším, než byla Tajemná řeka. A lví podíl na tom má jiný Bostoňan, scenárista ­a režisér Ben Affleck. Ano, ten Ben Affleck ­(Caseyho bratr), který mimo jiné zachránil zemi před asteroidem o velikosti Texasu.

Díky různým bizarním kličkám v osobním životě a herecké kariéře byl v posledních letech Ben Affleck často terčem vtipů, a kdyby mi někdo před rokem tvrdil, že režíroval drsné sociální krimidrama ze současnosti, považoval bych to za jeden z takových ne moc vtipných žertíků. Nicméně, nebyl to vtip, a Ben Affleck skutečně koncem roku 2007 debutoval jako režisér celovečerního filmu – předtím stál pouze za kamerou krátkometrážního studentského snímku Zabil jsem svou lesbickou manželku, pověsil ji na hák a teď mám smlouvu na tři filmy u Disneyho (1993). Což také není vtip.

Ale zpět ke Gone Baby Gone. Lahůdkovost filmu začíná už scénářem, který nepůsobí dojmem, že by v něm cokoliv chybělo nebo bylo vyprávěno uspěchaně (což bývá obvyklý problém adaptovaných knižních předloh). Scénář napsal sám Affleck (za pomoci Aarona Stockarda) a není zase tolik překvapivé, že se podařil. Koneckonců, Affleck už má nějaký ten pátek Oscara za scénář Dobrého Willa Huntinga a „Gone, Baby, Gone“ byla jeho oblíbená kniha.

Zmínka o „filmovém příběhu“ ve třetím odstavci ale není zcela přesná. Gone Baby Gone nemá tradiční příběh, který byste od sociálně-kriminálního thrilleru očekávali. Nekončí jednoznačným happy endem ani jednoznačnou depresí. Většina jeho hrdinů v průběhu týdnů, kdy se film odehrává, neprohlédne a nezíská nový (natož lepší) pohled na svět. Přibližně ve své polovině se film dostane do fáze, ve které většinou filmové příběhy končí, a dojde k prvnímu okamžiku (z několika), kdy si budete říkat „a to by mě teda sakra zajímalo, co se vlastně bude dít teď“. A když film skončí a vy odhalíte o jeho hrdinech některé věci, které jste do té doby nevěděli nebo jste si jimi nebyli jisti, neřeknete si „to byly teda vymakané zvraty!“, nýbrž spíše něco jako „No jo, tak to ve skutečném, nepředvídatelném životě chodí, lidé jsou holt různí“. A na bostonském předměstí dál všichni žijí neutěšeně a životy naprosté většiny z nich nejsou nijak ovlivněny tím, jestli někdo v sousedství byl nebo nebyl před něčím zachráněn, případně jestli přežil nebo ne. Teprve na konci pochopíme, že některé ne zcela věrohodně působící scény působily nevěrohodně proto, že jejich hrdinové neříkali pravdu, a teprve na konci nám bude zcela jasné, že některé méně logické zvraty byly z hlediska jejich aktérů subjektivně tím nejlepším, co mohli za dané situace a s danými informacemi podniknout. A je to zatraceně příjemný pocit sledovat zase jednou scénář, který se ani v nejmenším nepodbízí a nemá diváky za idioty. A pokud chcete v příběhu hledat obecnější nadčasové zamyšlení nad tím, co je to vlastně dobro a co zlého se může udělat v jeho zájmu, tak prosím. Smát se vám kvůli tomu tentokrát výjimečně nebudu.

Mnohem překvapivější než vydařený scénář je ale skutečnost, že herec a scenárista s mizivými režijními zkušenostmi dokázal natočit něco tak precizního a s tak konzistentně skvělými hereckými výkony, jako je tento film. Když si pomyslím, že drsného poldu, jehož upřímně míněná hláška „If you see me coming, you better run, because I’ m gonna lay you the fuck down!“ je současně supermegacool i nefalšovaně strašidelná, hraje stejný Ed Harris, který se mátožil ve druhých Lovcích pokladů, pak... Pak mi zbývá pouze konstatovat, že někdo to prostě s herci umí a někdo ne. A pokud to s nimi někdo takhle umí ve svém prvním filmu (a nejde jen o Eda Harrise, ale opravdu o všechny), pak skutečně klobouk dolů.

Kdyby šlo o jiný film, musel bych se rozepisovat o skvěle fungující (byť téměř podprahové) hudbě Harryho Gregsona-Williamse nebo o výpravě, díky které odpudivé předměstské byty opravdu vypadají jako odpudivé předměstské byty a ne jako kvalitní odpudivá hollywoodská výprava, nebo o střihu, o castingu nejmenších vteřinových roliček... Ale v Gone Baby Gone jde pouze o další zdařilé složky komplexního zážitku, ve kterém se povedlo úplně všechno.

A Ben Affleck si v mých očích získal nehynoucí obdiv a slibuji, že si z něj už nebudu dělat legraci. Nebo aspoň ne moc často.