Monstrum

New York má holt pech. Každý druhý filmař, který si usmyslí spáchat nějakou katastrofu, si za objekt jejího řádění vybere právě „hlavní město světa“, které „nikdy nespí“. Meteo rity, King Kong, přílivová vlna, Godzilla, ultranámraza, Macaulay Culkin, mimozemšťané... to je jen tak z hlavy vycucnutý vrcholek ledovce, který se ve víceméně nedávné době nabořil do Manhattanu a přilehlých čtvrtí. Takže když se producent J. J. Abrams (viz str. 60) a zatím nepříliš známý režisér Matt Reeves rozhodovali, kam vypustí své vlastní Monstrum, asi nepřemýšleli moc dlouho a Nový York pro ně byl jasnou volbou.

Po krátkém prologu jsme vrženi do víru rozlučkové oslavy. Rob (Michael Stahl-David) odjíždí do Japonska a my letmo poznáváme jeho příbuzné, kamarády a potenciální přítelkyni, kterou nejspíš miluje, ale ona si přivedla jiného. Zhruba po čtvrthodině se otřese země, vypadne proud a na horizontu začne cosi mocně prskat. Rob a spol. vyběhnou na ulici, kde je jen o vlásek mine uražená hlava sochy Svobody. Vzápětí se odebere do kopru i celý Empire State Building (nebo jen jemu podobná budova?), ulice zaplaví dým a panika. Někteří z našich nehrdinů stačí mezi domy zahlédnout jakýsi kráčející kolos a zanedlouho je realita potvrzena z televizních zpráv: Městem se prochází obrovské monstrum. Bůh ví, jestli přišlo ze dna mořského nebo z galaxie Arkana, každopádně je tuze agresivní a běžné armádní zbraně jsou na něj krátké. Zatímco všichni zběsile prchají z centra města, přičemž se nám po Já, legenda dostane druhé solidní destrukce Brooklynského mostu ve dvou měsících, Rob se naopak rozhodne vrátit pro svou zraněnou milovanou a kamarádi s
kamerou jej chtě nechtě doprovázejí...

Ano, s kamerou. Pokud o filmu, který si pečlivou tajnůstkářskou kampaní žhavil publikum už od léta, náhodou nic nevíte, vězte, že je celý natočený, jako by šlo o nalezený záznam z videokamery v rukou nešťastníků, kteří se ocitli uprostřed strašlivého chaosu. Ano, něco mezi Záhadou Blair Witch a Válkou světů, případně Godzilla z pohledu několika těch bezvýznamných mravenečků, po nichž se potvora projde, než na místo dorazí geroj, který ji sejme. Princip je jasný: snaha o maximální vtažení do děje a evokování pocitu, že tu hrůzu prožíváme společně s protagonisty. Funguje to dobře, ale ne až tak dobře, aby se film stal onou zásadní událostí, kterou si mnozí fandové hororů/J. J. Abramse vysnili.

Těch několik postav, které jsou v úvodu (je nepříliš zajímavý a být o minutu delší, byl by už fakt hodně nudný) načrtnuty, v nás může vzbuzovat lehké sympatie nanejvýš proto, že jsou to mladí a pohlední lidé (platí o obou pohlavích), protože jsou třeba nešťastně zamilovaní a protože nám je líto, že mnohým z nich brzy fatálně nateče do bot. Ale že by nás opravdu zajímali, že bychom se o ně báli a že bychom zadržovali dech a svěrače společně s nimi... to bohužel ne. Jistě, zabydlet film (cílevědomě) neznámými herci a seznámit nás s nimi stručnými a výstižnými charakteristikami, to je učiněná chemie a není až tak divu, že nevyšla. Ale škoda to je, se skutečnými emocemi mohl film být skvělý. I když ani jako pouhý útok na první signální není k zahození.

Malé, ale důrazné varování: Pokud vám roztřesená ruční kamera dřív v nějakých filmech vadila, nebo vám z ní snad přímo nebylo dobře po těle, rovnou na Monstrum zapomeňte. Jsou v něm dlouhé pasáže, v nichž vidíte prakticky jen šmouhy a slyšíte panický křik prchajících lidí, a i když se právě nenacházíme v takovém extrému, stejně se filmaři snaží co nejusilovněji evokovat bezprostřední chaos situace. Což mimochodem neznamená, že neuvidíte samotné monstrum. Práce s ním je sympaticky vybalancovaná tak, abychom je nikdy neviděli úplně jasně, ale přitom si mohli vytvořit dostatečně jasný (a představivostí dobarvený) obrázek, s jakou sviňuchou máme tu čest. Kolem a kolem velice solidní horůrek, nerevoluční, leč uspokojivě napínavější než tucet Sawů s Hostelem dohromady.