Jumper

Když bylo Davidu Riceovi patnáct, probořil se pod ním led. Za okolností, které by z normálního teenagera učinily normální mrtvolu, zjistil, že má jednu fenomenální schopnost. Umí se teleportovat. Poprvé se takhle nevědomky přenesl do školní knihovny a pak začal opatrně zjišťovat, kam až tahle náramně šikovná dovednost sahá. To už ale, pod rouškou smrti – nikdo ho přece neviděl zpod ledu vylézt –, přesídlil do New Yorku. Pryč od alkolického otce (matka odešla už dávno), ale i od milované spolužačky Millie.

Po zjištění, že se může během zlomku vteřiny přenést na jakékoli místo, které někdy viděl (není úplně jasné, jestli na vlastní oči nebo mu stačí fotka), se David rozhodl využít svého daru, aby... hádejte... vykradl banku. Radostný střih.

O cca deset let později je z Davida na pohled superúspěšný mladý muž s tváří Haydena Christensena (Anakin Skywalker ze Star Wars), přičemž nikdo samozřejmě netuší, že není bankéřem nebo aspoň tvrdě pracujícím mafiánem, nýbrž floutkem, který si ráno odskočí zasurfovat na Fidži, pak poobědvá Sfinze na pleši, sbalí dívku v londýnském klubu a za chvíli už se povaluje doma na gauči a znuděně v televizi  sleduje, jak kdesi trpí nějací od záchranářů odříznutí nešťastníci při záplavách. Žádné dobro páchat rozhodně nehodlá.

Netuší ovšem, že jeho bankovní řádění neušlo pozornosti Rolanda (Samuel L. Jackson), drsňáka, který jej zanedlouho navštíví a ozřejmí mu, že blahobytná léta jsou u konce a přišel čas vyrovnat účty, což je v jeho podání eufemistický výraz pro natáhnout brka. David zjistí, že když mu mozkem prochází tisíc voltů, teleportáž se stává velmi nesnadnou, přesto ale s vypětím všech sil z Rolandovy lopaty uteče. Když je teď po letech bezstarostnosti jeho existence ohrožena, vrátí se tam, odkud vyšel. K otci jej to netáhne, ale vyhledá Millii, mezitím vyrostlou do podoby sličné barmanky (Rachel Bilsonová). Jiskra přeskočí okamžitě a dvojice se vydá na romantický výlet do Říma, kde v hotelovém pokoji proběhne jiskření důkladného druhu, následované návštěvou Kolosea, při níž začne Millie tušit, že s jejím novým milým není všechno úplně v pořádku.

Tomu brzy přibudou další důvody k vráskám. Na scéně se totiž objeví Griffin (Jamie Bell), evidentně disponující obdobnými schopnostmi jako David. A v závěsu za ním dvojice útočníků. Griffin: „To jsou paladini. Zabíjejí skákače. Já zabíjím paladiny. Konec přednášky.“ Aby bylo o něco jasněji, paladinové jsou evidentně náboženští fanatici, kteří jdou skákačům po krku už od středověku (jak je tehdy bez elektřiny krotili, he?), protože „jen Bůh by měl být schopen být všude zároveň“ nebo něco takového. Šéfuje jim samozřejmě Roland. Takže co bude dál? Definitivní souboj na život a na smrt?
Ne tak docela...

Jumper... proč i u nás Jumper? Bojkotuji... Skokan vychází se sympatického nápadu, ovšem vytěží sotva půl zbla jeho potenciálu. Začátek je docela fajn. David si užívá objevování svých schopností, což divácky funguje spolehlivě, Spider-Man by mohl vyprávět. Ale to, co následuje, není ani tak příběhem, jako spíš historkou. Přičemž nesmíte uvažovat o tom, kde všude nedává smysl, a navíc se musíte smířit s tím, že má evidentně jít o začátek celé skákačské série, neboť v závěru zůstává nedopleteno hned několik linek. Pak si můžete užívat řemeslně solidní režii Douga Limana (Go, Agent bez minulosti, Mr. & Mrs. Smith), kterého evidentně bavilo, že mohl se štábem cestovat po celém světě a pořizovat efektní obrázky opravdových, nedigitálních lokací (Řím, Tokio, Egypt...). Špatný pohled není ani na mladé herce pohlaví vašeho výběru, které ovšem trochu drží při zemi, že 1) Rachel Bilsonová téměř nemá co hrát, 2) Hayden Christensen musí hrát chlapíka, který je už od scénáře nepříliš sympatickým sobeckým mamelukem... a nedá se říct, že by v závěru nějak razantně prohlédl. Co se ostatních týče, Samuel L. Jackson je evidentně v autopilotním módu, stejně jako na zhruba pět minut Diane Laneová. Zato si tu ale  svého charakterově nejednoznačného skákače náramně užívá Jamie Bell, který už dávno není Billym Elliotem, ale evidentně si zcela cílevědomě buduje velmi zajímavou kariéru.

Při necelé hodině a půl je Skákač nedráždivou jednohubkou, která skončí dřív, než se stačí pořádně rozkoukat. Vzhledem k atraktivnímu námětu bych si přál víc, ale to si Liman a spol. zřejmě suší pro další epizody. Doufejme, že budou samy o sobě vydatnější nežli Hopík.