Reservation Road

Klidně se mohlo přihodit, že by se tihle dva, táta Ethan (který veze syna Joshe z koncertu školního orchestru) a táta Dwight (jenž jede vrátit na víkend půjčeného syna Lucase  exmanželce), nikdy nepotkali. A kdyby se tak stalo, ani jednoho by to nemrzelo. Naopak! Kdyby se nepotkali, mohli dál v klidu žít své obyčejné středostavovské životy. Jenomže to by tu nesměl být jeden osudový den v Connecticutu, okamžik nepozornosti za volantem a pár světlušek, které chtěl malý Josh pustit na svobodu.

Okamžik, kdy se jejich osudy u benzinky na Reservation Road střetly, byl krátký jako brzdná dráha Dwightova temně modrého SUV a palčivý jako bolest, která obestřela Joshe, když mu ocelový nárazník prolomil hrudník a zlomené žebro proniklo srdcem. Byl to okamžik, kdy Dwightovo svědomí jen krátce probliklo brzdovými světly (jež tomuto příběhu na sekundu daly jiný směr) a pak mu panický strach přitlačil nohu na plynový pedál, zatímco Ethan bezmocně sledoval, jak ten, kdo mu právě zabil syna, mizí v zatáčce. Byla to chvíle, kdy byly karty téhle hry rozdány a nikdo nedostal tu, která vyhrává…

Režisér Terry George (Hotel Rwanda) sáhl po jednoduchém, byť místy  poněkud toporně komponovaném příběhu, opírajícím se o román Johna Burnhama Schwartze. Je to story o tom, jak těžké je unést vinu a jak obtížné je vzdát se odplaty. Příběh o muži, který nechtěně zabil, a o jiném, který se k tomu chystá, neboť chce vzít spravedlnost do svých rukou a zmírnit tak svoji bolest. Síla této „obyčejné černé kroniky“ (kdosi zabil a ujel z místa nehody) je v její všední reálnosti a také v tom, že mnohým z nás občas probleskne hlavou hříšná otázka, zda přímočará pomsta není lepší než liknavá spravedlnost.  

Reservation Road je „revenge film“, který svojí dramatickou zápletkou připomíná Chabrolovu klasiku Bestie musí zemřít či Pennovu Křižovatku smrti. V tomto případě navíc po zhruba pětiminutové expozici víte vše podstatné a dokážete slušně předpovědět, co bude dál. Místo akce, dramatických zvratů a překvapivé pointy je tu předem nalinkované vyprávění, jehož nejsilnějšími stránkami jsou autentičnost a herecké výkony Joaquina Phoenixe (jenž ztělesnil Ethana v širokém záběru vybičovaných emocí) a Marka Ruffala (který učinil z chybujícího Dwighta postavu věrohodně rozpornou a lidsky pochopitelnou). Na příběh možná zapomenete, ale třeba si v příští zatáčce dáte větší pozor. A to zas není tak málo.