Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Trouba Hank Hanson nemá práci, a tedy ani peníze pro svou rozvedenou manželku a milovanou dcerku. Jeho starší bratr, manažer Andy, je na tom lépe jen zdánlivě: má totiž náročného drogového koníčka, jehož dosud úspěšně sponzoroval díky daňovým únikům. Protože mu začal jít po krku auditor, vymyslí plán, jak se dostat k penězům: stačí vyloupit malé, ale prosperující klenotnictví jejich rodičů. Hank, který má akci provést, si ovšem přizve kamaráda Bobbyho – a ten si s sebou vezme pistoli. Výsledkem je vražda Hankovy a Andyho matky a stopa, jež otce obou provinilců Charlese donutí hledat na vlastní pěst viníky. Ať bratři sebepečlivěji stírají otisky prstů, v panice a výčitkách svědomí za sebou nechávají viditelné stopy…

Letos čtyřiaosmdesátiletého režisérského veterána Sidneyho Lumeta proslavily formálně vytříbené kriminální příběhy s morálním přesahem, jako bylo vysoce ceněné soudní drama Dvanáct rozhněvaných mužů (1957), stylová detektivka Vražda v Orient Expresu (1974), krimi o policistovi bojujícímu proti korupci Serpico (1973) či – nejnověji – ironicky laděné drama Dokažte mi vinu (2006).

Ďábel (který svůj název odvozuje od starého irského přísloví a který patří k nejoceňovanějším americkým titulům nedávno uplynulého roku) tak dobře doplňuje filmografii režiséra, který tentokrát téma zločinu a trestu nahlíží z různých úhlů pohledu. Na rozdíl od módních snímků, které ze zločinců dělají rockové hvězdy či je omlouvají kvůli  špatnému dětství, nám sice zprostředkuje střídavě hned tři různé vypravěče (Hanka, Andyho a Charlese),  nestaví se však tak docela na stranu žádného z nich.  

Proč jednu vcelku normální rodinu rozvrátil démon vražedné bezohlednosti? Dalo se některému ze zločinů zabránit? Na tyto otázky Lumet
s debutující scenáristkou Kelly Mastersonovou nehledají odpovědi v prvním plánu. Zdánlivě je zajímá jen mechanismus „neprávnosti“ popisovaného dění, jejž ovšem průběžně stíhají jednoznačným odsudkem.

V průběhu relativně krátkého času (zahrnujícího klíčové okamžiky ve dnech před a po loupeži) máme příležitost sledovat některé události dvakrát či třikrát z různých úhlů a postupně rozkrýváme motivace jednotlivých postav.   Následky „náhodné“ vraždy jsou tak konfrontovány s až klaustrofobickou logikou.

Zajímavá vypravěčská konstrukce, jíž nahrávají nenápadně působivé hrátky Rona Fortunata s kamerou, sice oslabuje prvek přímočarého napětí, nabízí však členitý pohled na zločin, v němž hlavní viníci „technicky“ vůbec nemají prsty. Celek by působil  chladně, kdyby Lumetovi herci nepodávali nadstandardní výkony. Asi nepochybujete o kvalitách Philipa Seymoura Hoffmana, Ethan Hawke coby  Hank je mu ovšem dokonalým partnerem (jak se dopracovali k prazvláštní „opičí“ podobnosti?). Jedenasedmdesátiletý Albert Finney v roli otce potvrzuje své postavení autority. A Marisa Tomeiová s přehledem exceluje v roli navenek povrchní, sexuchtivé Giny, která to táhne najednou s oběma bratry, ale není ochotna jít až do důsledků – takže nám nabízí typický ženský komentář k podivnému mužskému světu „dokonalých“ zločinů, kde už nemá oficiální spravedlnost vůbec nic na práci.