10 000 př. n. l.

Roland Emmerich (Den nezávislosti, Patriot, Den poté) točí dva druhy filmů: trošičku dementní a naprosto dementní. Jeho nový počin zůstal někde na půli cesty mezi těmito světy. Asi jako svého času Hvězdná brána, které je z Emmerichovy filmografie snad nejpodobnější, včetně toho, že by nebylo ani moc divné, kdyby se do závěrečné bitvy teleportoval Kurt Russell. Ale od začátku.

Hlavním hrdinou je mladý muž jménem D’Leh (Steven Strait), jehož kmen lovců mamutů (kterým se tu neříká mamuti) léta čeká na naplnění proroctví, pravícího, že... už nevím co, ale nějak to souvisí s modrookou holčičkou, která byla do kmene přijata jako děcko a vyrostla v krásnou ženu (Camilla Belleová). D’Leh ji pochopitelně miluje, ale musí si ji – a zároveň čestné místo ve kmeni – zasloužit tím, že při velikém lovu skolí mamuta. To se mu shodou náhody a statečnosti podaří, načež se obého v záchvatu cti kvůli onomu elementu náhody vzdá.

Ještě než toho dušínovského pitomce stihneme začít nesnášet, naběhnou na scénu zlí „čtyřnozí démoni“, jinak též jezdci na koních, jinak též agresivní Arabové, kteří něco z kmene pobijí, většinu odvlečou do otroctví a hrstku včetně D’Leha zapomenou na místě. Pochopitelně se uskuteční záchranná výprava, během níž bude skupinka čelit mnoha nebezpečenstvím ze strany přírody a postupně se díky setkáním se kmeny, které jsou na agresory také naštvané, rozroste v menší armádu, jež po dlouhém putování dorazí až k rozestavěným pyramidám, kde se rozhodne o osudu přinejmenším jedné civilizace.

Na 10 000 př. n. l. nelze aplikovat žádná měřítka zdravého rozumu a logiky. A to počínaje názvem. Ano, film se možná odehrává deset tisíc let před naším letopočtem, ale asi ne na Zemi. Možná v Narnii nebo na nějakém jiném místě, které nemá nic společného s pozemskou geografií a kde čile funguje magie. Budiž, Emmerich prostě natočil divně nazvanou fantasy. Dobrou?

Z technického hlediska docela ano. Lokace (Jižní Afrika, Namibie, Nový Zéland, Adobe After Effects) jsou adekvátně prodané a prohánějí se jimi dobře vyrobení mamuti a spol. Stejně tak ty dvě tři akční scény Emmerich neodflákl a jsou celkem zábavné. Drhnout to ovšem začíná při zjištění, že je nám dost jedno, co se v nich vlastně děje, protože ti lidé jsou nám zhusta buřt. Na dvojici neznámých mladých lidí pohlaví vašeho výběru je docela hezký pohled, ale těžko říct, jestli umějí hrát, protože tady k tomu nemají mnoho příležitostí. To na obsazení rolí vedlejších je jinačí pohled. Takový, který ve mně vyvolal uspokojivou vděčnost americkým Warner Bros. za to, že zaměstnávají i mentálně postižené. (Mým favoritem je ten šéfzlounův poskok, co mluví, jako když kůň zvrací.)

Zesměšňovat se tu dá leccos (třeba ten latentní rasismus, v jehož rámci se pod vedením vyvoleného bělocha sjednotí černoši, aby nakopali prdele Arabům), ale je to docela zbytečné. Osobně je mi snad jen trochu líto, že tenhle film není retardovaný o něco konzistentněji. Byla by to skvělá komedie.