Taková normální rodinka

Výstřední babička osnující další a další vraždy, nezištně pracovitá, věčně ustaraná a s obrovskou chutí zpívající maminka, želvy, myši a pejsky milující tatínek, rázná Pavla a její věčně hladový a duchem nepřítomný manžel Petr, respektive hubatá Káča a její vyplašený nápadník Zdeněk. A pak samozřejmě ještě dva Raubíři, nemilovaná tetička a účetní Koníček Jan. Zkrátka Taková normální rodinka, fenomenální seriál z počátku 70. let, který oslňoval jednak tím, že šlo o první (a dosud nepřekonaný) český sitcom, a jednak tím, že se v éře nastupující normalizace takřka důsledně vyhýbal politice (jeden odjezd na Kubu mu lze snadno odpustit). Rodinka se stala zkrátka legendou, která v éře pátých Básníků, třetích Krokodýlů, druhých Sněženek a bezpočtu prvních propadáků nutně musela uvíznout v hledáčku producentů. Debutující, dosud prakticky výhradně s divadlem spojovaný režisér a scenárista Patrik Hartl, se rozhodl divákům na jedné straně připomenout „půvabného ducha“ seriálu, na straně druhé ale nabídnout „novou diváckou zkušenost“, což v praxi znamená, že „všechny reálie jsou nahraditelné“, ale šťastné „soužití velice nekonformních vyhraněných typů lidí“ pořád stejně vzácné. Proto zapomeňte na malou kuchyň a velkou obývací halu i zlatá šedesátá a vítejte v současnosti:

Autobus supí serpentinami Českého ráje vzhůru do kopce. Zatímco Raubíři k nelibosti hrstky cestujících dovádějí na sedadlech a madlech jako smyslů zbavení, Káča (Monika Zoubková) se strachuje, jestli ji doma nezabijou. Po krátké známosti se studentem Zdeňkem (Jiří Mádl) totiž zjistila, že je v jiném stavu. Na hájence na kraji lesa ale zatím vládne klid a pohoda všedního dne (kromě tatínka, zdá se, tu nikdo nechodí do práce): Petr (Luboš Kostelný) se hrabe ve svém věčně porouchaném autě, Pavla (Vanda Hybnerová) cvičí jógu, taiči či něco jiného děsně zdravého, maminka (Eva Holubová) vaří, tatínek (Jaromír Dulava) šišlá na svoji všudypřítomnou zvířenu a babička (Lilian Malkinová), někdejší Miss Kyjev, se s dětskou špuntovkou v ruce právě chystá do vražedné akce. Protože ale Káča odmítá padnout na znak mrtvá a za chvíli praskne i proč, nálada je rázem na bodu mrazu. Nevylepší ji ani nástup budoucího ženicha, ani hysterický výstup jeho alergické matky (Ivana Chýlková), natožpak stále agresivnější milostné výpady místní poštovní doručovatelky paní Hrdličkové (Marika Procházková) vůči panu Hanákovi.

„Drama o dysfunkční rodině, ve kterém herci hrají tak, jako by tam byl přítomný humor,“ pravil kolega Ondřej Vosmík bezprostředně po zhlédnutí filmu a trefil tak hřebík na hlavičku. Pojďme ale postupně. Prvním těžkým úkolem, před kterým Patrik Hartl jako vůbec první tvůrce u nás stál, bylo – jak adaptovat seriál. Zatímco ve světě s tím mají nemalé zkušenosti (Akta X, Miami Vice, Uprchlík, Traffic – nadvláda gangů, Mr. Bean: největší filmová katastrofa, Mission: Impossible, Addamsova rodina, Flintstoneovi, Maverick a řada dalších), u nás se o něco podobného zatím nikdo ani nepokusil. Hartl si ze seriálu jednak vyzobl Káču se Zdeňkem, mířící k oltáři, a jednak rozpracoval jistý náznak možné otcovy nevěry. Svorníkem obou příběhů měla být zřejmě myšlenka, že láska dovede být krásná v každém věku a že nejtěžší je dobře si vybrat. Potud se zdá všechno v pořádku. Problém, na který filmová Rodinka doplatila, nastal zjevně až při řešení druhého těžkého problému – jak ze statického sitcomu udělat rozpohybovanou filmovou podívanou, což je věc, se kterou ani Hollywood nemá zrovna bohaté zkušenosti (ani ten Sex ve městě, jehož filmová verze dorazí do našich za dva měsíce, nebyl tak úzce spjatý s jedním jediným bytem). Hartl totiž při řešení tohoto rébusu ustoupil od výrazné komediální nadsázky seriálu a pokusil se hrdiny i jejich příběh víc přiblížit každodennímu životu. Prostinká nedorozumění, na něž se geometrickou řadou nabalovaly další a další komické trable, zmizela jako pára nad hrncem a místo nich nastoupily city, traumata, pochybnosti a starosti, kterým se (marně) snaží dodat lehkost hudba Davida Krause a ke kterým se zoufale nehodí pitvoření některých herců (nejvíc v tomto směru tlačí na pilu Luboš Kostelný a občas i Lilian Malkina) i některé rádobyvtipné vycpávky („žertovná“ zakopávání, „žertovné“ alergie atd.). Jiní herci naopak pojímají své party se vší dramatickou vážností, například skvělý, ale do zcela jiného filmu se hodící Dulava. Tím se jen zdůrazňuje zásadní disproporce snímku, který se snaží tvářit jako komedie, ale ve skutečnosti komedií vůbec není, nemluvě o tom, že žánrový posun může nejednoho fanouška seriálu naštvat, až popudit. Mělo-li Rodince něco zůstat, pak především nadsázka, hravost a lehkost, takže místo dramat všedního dne měla vsadit spíš na žánr bláznivé komedie, kde ostatně předchozí látky Fan Vavřincové velmi dobře fungovaly (Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda). Což se samozřejmě snadno píše, ale velmi těžko realizuje. Kdy naposledy jsme se totiž v kinech potkali s opravdu dobrou českou bláznivou komedií? Před třiceti lety?

Ostatní chybky, které lze Hartlovi vyčítat, jsou typicky debutantské: kolísání v tempu, řada zbytečně užvaněných scén bez většího smyslu i pointy (příkladem nechť je závěrečná, nekonečně dlouhá, umluvená, nevtipná a nedojemná scéna) či nepevná režisérská ruka, která hercům dovoluje, aby každý hráli něco jiného.

Přesto nelze Takovou normální rodinku šmahem odsoudit a shodit pod stůl. Svoji podprahovou kvalitu má. Například hvězdné herecké obsazení. Jaromír Dulava se po sérii menších a vyložené malých rolí (Grandhotel, Pravidla lži, Obsluhoval jsem anglického krále) prezentuje jako velký herec schopný těch nejtěžších úkolů, Eva Holubová je tradičně skvěle obyčejná a Ivana Chýlková po filmu Stůj, nebo se netrefím znovu potvrzuje, jak velký komický potenciál se v ní skrývá a že by si zasloužila lepší příležitost, než jakou jí nabídl tento film nebo hrůzný seriál On je žena!, v němž hrála titulní roli. Na diváka bude velmi dobře fungovat i léto, filmově neokoukané exteriéry Českého ráje (kamera Tomáš Kresta) a částečně i ono kouzlo všedního dne, na které Hartl všechno vsadil. Bojím se ale, že tyhle všechny atributy ocení spíš televizní diváci při uvedení snímku na obrazovkách. Problém Takové normální rodinky je totiž v podstatě stejný jako Svatby na bitevním poli. Hvězdné herecké obsazení ani zajímavý námět totiž ještě film dobrým neudělají. Scenáristicko-dramaturgická příprava projektu selhala a realizace to při nejlepší vůli prostě nedokázala skrýt.