Kopačky

Nepříliš úspěšný hudební skladatel Peter Bretter žil s úspěšnou televizní herečkou Sarah Marshallovou víc než pět let. Pak ho nechala. Na zlomené srdce nepomáhá ani odcizený sex – a nápad změnit vzduch přivolá katastrofu. Hned druhou osobou, již Peter po příchodu do hotelu na Havaji potká, je totiž právě Sarah, jež sem vyrazila s novým přítelem, popovou hvězdou Aldousem. První osobou je ale naštěstí krásná a energická recepční Rachel. Žárlivý odkopek vyje po nocích žalem, zároveň však konečně nachází novou lásku. Takže když Aldous rozčarovaně zjistí, že týden se Sarah byl čímsi jako dovolenou  s Hitlerem („Ne, to přeháním – spíš s Goebbelsem.“), musí Peter zjistit, zda ho srdce a penis táhnou zpět ke staré lásce nebo kupředu – k Rachel.

Na půdorysu hollywoodské romantické komedie se nedá mnoho měnit (je přece svým způsobem dokonalý). Producent (a také scenárista a režisér) Judd Apatow na něm ovšem staví domečky, kde byste rádi bydleli, protože nepřipomínají vypulírované sterilní příbytky hrdinů Sexu ve městě či Přátel. To potvrzuje i další sprostá a přece chytrá a laskavá komedie, v níž najdete řadu producentových oblíbených herců ve vedlejších rolích i tradiční nedokonalé, ujeté postavy. Je tu opět nepříliš vzhledný outsider (40 let panic, Zbouchnutá) a krásná a úspěšná, leč po dokonalosti úporně bažící blondýna (Zbouchnutá) – ale také bezproblémová, ale asi nikoli ideální tmavovláska (40 let panic). Milostný kosočtverec doplňuje sebestředný, žvanivý britský šoustal Aldous, jenž nejí maso, nosí kožené kalhoty a zpívá strašlivé písně. Ti všichni se trápí, místo aby se s dětinským nasazením oddali vodním a sexuálním hrám, pili koktejly s horou ovoce a nosili květované košile, k čemuž je vedou zaměstnanci hotelu, kteří na Havaji zjevně zakotvili kvůli atmosféře nikdy nekončících bezstarostných prázdnin. Ta však po delší době vymývá mozek (jak začíná tušit i Rachel).

Každá postava má ale svou pravdu (což je možná nejdojemnější u Aldouse) a je škoda, že vinou debutujícího režiséra Nicholase Stollera herci nedostali příležitost prohloubit své postavy. (Problém mají zvlášť herečky, jež jsou v tradičně misogynském apatowovském prostředí dost bezradné). Bezchybně úchvatný ovšem zůstává Jason Segel, jenž je dalším z producentovy herecké „rodiny“ (seriál Machři a šprti, Zbouchnutá). Na jeho děsné písničky nezapomenete – a asi oceníte i dva (prý) autobiografické momenty, jež si do scénáře napsal. Prvním je (v hollywoodském filmu asi bezprecedentně ponižující) průběh kopaček, druhým  muzikál Dracula, jejž hrdina po boku Sarah nemůže dopsat, aby s Rachel pochopil, že i hluboce tragické a opravdové věci mohou být námětem komedie. (Což vlastně vyjadřuje podstatu apatowovských filmů obecně.)

Kopačky jsou samozřejmě sprosté a nekorektní (tentokrát vedle vtipů o sexu dojde i na ekologii, Brity a televizní seriály) a chybí jim tempo a vyváženost. Patří ke slabším apatowovským kouskům, jsou ale nesrovnatelně zábavnější a živoucnější než takový Mejdan v Las Vegas – takže než definitivně odjedu na Havaj, dám jim nekorektních 70 procent.