Letopisy Narnie: Princ Kaspian

Uplynul už rok, co se Zuzana, její malá sestra Lucinka a jejich starší bratři Petr a Edmund vrátili z fantaskní říše Narnie, kam pronikli skrz starý šatník, aby naplnili dávné předpovědi a vybojovali si právo stát se králi a královnami. Sourozenci Pevensieovi si už zase skoro zvykli na to být normálními školáky, jednoho dne je však kouzlo přenese zpět – kdosi totiž zadul na Zuzanin čarovný roh,  který v nejvyšší nouzi přivolává dávné vládce.

Protože v našem světě se čas chová jinak, v Narnii zatím uplynulo víc než 1300 let. Zlatý věk patří do pohádek, z královského hradu Cair Paravelu jsou ruiny a vládnou zde lidé, Telmaríni, kteří během staletí téměř vyhubili původní obyvatele – skřítky, tančící stromy, kentaury, fauny i mluvící zvířata. Vládne tu padoušský Miraz, jenž kdysi zavraždil staršího královského bratra a nyní usiluje o život i jeho synovi Kaspianovi. To mladý následník na útěku použil kouzelný roh, aniž přesně tušil, co se stane...

Kaspian touží po pomstě a ukradeném trůnu a zbytky starých Narnianů i sourozenci Pevensieovi jsou ochotni mu pomoct. Ani v jejich řadách sice nepanuje jednota, jakmile si však vyjasní co a jak, začne se schylovat k otevřené konfrontaci, v níž má Miraz na své straně početní ozbrojenou převahu a naši hrdinové jen svou čest, odvahu a pravdu. Pouze malá Lucinka tvrdošíjně věří, že nemohou zvítězit, dokud znovu nezískají pomoc mystického lva Aslana...

První část sedmidílné fantasy ságy Letopisy Narnie –  Lev, čarodějnice a skříň (2005) – si navzdory svým průměrným kvalitám vedla velmi dobře, což se dá patrně zdůvodnit i obecnou znalostí knižní předlohy C. S. Lewise v anglofonních zemích. Pokud tomu tak opravdu je, mělo by mít vystaráno i pokračování, přestože k předloze odkazuje spíš jednotlivostmi než akčním dějem, sbližujícím vypravěčské linie Kaspiana i Zuzany a jejích sourozenců.

Tvůrci pokračování jistě vnímají, že filmové Narnii vyrostla konkurence v podobě jiných čerstvě rozjetých sérií – Eragona a zvlášť Zlatého kompasu, jenž si na půdorysu dobrodružného vyprávění rovněž pohrává s křesťanskou mytologií. Snaží se proto všemožně rozhýbat  předlohu, jež dobovému dětskému čtenáři nutila podobenství o pravé víře prostřednictvím mluvících zvířátek, neméně žvanivých dětských hrdinů a bytostí, vypůjčených vesměs z řecké mytologie. Hrdinové jsou zralejší (a v podání mladých herců zajímavější) než jejich předobrazy, problémem ovšem stále zůstává didaktické řešení zápletky, mísící záměrně naivní prvky s bezúsměvnou „dospělou“ ideologií. Aslan je prostě Ježíš a všechny hodné a většina původně dost zlých postav v něj nakonec musejí uvěřit. 

Kaspianův příběh přitom nabízí zajímavá témata, od nich však autoři filmu (stejně jako Lewis) dávají ruce pryč: určitě je traumatizující změnit se z krále zpátky ve školáka, najít pak po návratu „svou“ kouzelnou říši v troskách a vrátit se po vítězném boji zpět do válečného Londýna – a především být navždy vykázáni z Narnie, protože už jste na ni moc staří (na kteréžto téma napsal Neil Gaiman zneklidňující antilewisovskou
povídku Problém se Zuzanou). Pokud nicméně tahle Narnie má nějaký „opravdový“ názor, pak je to právě lewisovské až viktoriánské stranění čistému dětskému pohledu, jež – přeneseno do tržních podmínek Hollywoodu – znamená cosi jako „nevěř nikomu nad čtrnáct (pokud to není afro-narnijský kentaur)“.

Princ Kaspian je naštěstí poněkud lepším filmem než Lev, čarodějnice a skříň (což ale není velká pochvala). Režisér Andrew Adamson dostal tentokrát do ruky o něco složitější a provázanější scénář a především větší rozpočet. Více „větších“ triků ho však paradoxně ještě zřetelněji odhaluje jako málo nápaditého a originálního vypravěče. Na Pána prstenů si rozhodně nevzpomenete tak často proto, že některé exteriéry se točily také na Novém Zélandu a některé rekvizity a triky jsou dílem Jacksonovy společnosti WETA. Ani proto, že Lewis a Tolkien čerpali z téže mytologické tůňky a byli kolegy a dlouho i přáteli (oba navíc inspirovali Rowlingovou při psaní Harryho Pottera, jehož adaptace tahle Narnie rovněž neomaleně připomíná).

Člověk už pomalu přestává věřit, že existuje víc než jeden způsob, jak nechat trpaslíka (pardon, skřítka) procházet lesem, jak nalétávat kamerou na postavy v krajině nebo jak rozjíždět filmovou bit-vu. Adamson neumí vytvořit celistvou náladu a osobitou vizi a místo toho nabízí ohřívaný fast food pro celou rodinu, kde si malé děti oblíbí roztomile fanatickou Lucinku a komicky hrdinného myšáka Rípčíka (ten je docela jako Kocour ze Shreka, jehož Adamson režíroval). Starší diváci asi spočinou zálibně na lučištnici v rozpuku Zuzaně a jejím udatném postpubertálním druhovi Kaspianovi – a babičkovský doprovod možná váhavě ocení náběh na hamletovskou zápletku (jenž byl ovšem ve Lvím králi nesrovnatelně odvážnější). Jen pro ty dospělejší diváky – zhruba mezi čtrnácti a šedesáti lety – tady toho moc k prožívání a přemýšlení není. Alespoň si mohou v klidu dát dvacet, protože subjektivně je tahle podívaná opravdu trochu dlouhá. Takže dobrou noc – a hodně štěstí: trojka bude k mání za dva roky a bude ji už (naštěstí) režírovat Michael Apted.