Neuvěřitelný Hulk

Příhody vědce, který ve stresu neudrží moc, patří v comicsově rozvinutějších zemích (tedy především v Americe) k dospívání celých generací už více než čtyři desetiletí. Když se ovšem před pěti lety pokusil o ambiciózní filmovou adaptaci obvykle tak bravurní Ang Lee (Tygr a drak, Zkrocená hora), se zlou se potázal. Pravda, formálně tehdy předvedl neskutečné psí kusy, ovšem hrátky s filmovou řečí a frankensteinovsko-oidipovské psychologizování se neukázalo být tím nejlepším způsobem, kterak se popasovat s comicsem, jehož zábavnost zhusta vyplývá z toho, že po někom veliký zelený tupec pěkně hází auta. Takže znovu a... lépe? Rozhodně jinak.

Nač ztrácet čas. Všechno důležité z minulosti se dozvíme pod úvodními titulky. Bruce Banner (Edward Norton) býval špičkovým vědcem, ovšem po ozáření gamma paprsky si musí hlídat temperament, neboť když se naštve, zmorfuje v nepříčetné monstrum, rozsévající chaos a zkázu. Není divu, že po něm jde armáda v čele s generálem Rossem (William Hurt), který je za situaci spoluzodpovědný a čile ignoruje prosby své dcery Betty (Liv Tylerová), jinak též Bruceovy bývalé přítelkyně.

Doktorovi se před časem podařilo uprchnout (můžete to vnímat, jako že nový Hulk navazuje na zmíněný Leeův počin, nebo také, že jde prostě o skutečnost známou z comicsů) a my se s ním setkáváme, když se skrývá v chudinské čtvrti Ria de Janeiro, potichoučku pracuje v sodovkárně a učí se technikám sebeovládání. Zatím to funguje, protože už přečkal 158 dní „bez nehody“. Stačí ale jedno malé zavá-hání a do Států putuje genetická stopa, díky níž si v armádě okamžitě spočtou dvě a dvě a generál Ross vysílá do Brazílie speciální komando v čele s drsňákem Emilem Blonským (překvapivý Tim Roth). Následná honička, v níž je hezky použitý nápad s hodinkami, které Bruceovi neustále měří tep (intenzivnější pípání = větší pravděpodobnost zhulčení), vyvrcholí v oné sodovkárně, kde štvanec navzdory nejlepším snahám vypění. Ano, tentokrát uběhlo sotva dvacet minut a už ho tu máme. Ve scéně, která trochu připomíná první akci Nolanova Batmana, vyzmizíkuje stíny a párou ještě většinou obestřený Hulk většinu Blonského týmu, na arciprotivníka se zamračí a odejde do džungle.

Bruce Banner se probudí polonahý (při proměně vždy přijde o veškeré oblečení s výjimkou kalhot, neb metrové zelené penisy jednak zvyšují hranici přístupnosti a druhak se při jejich renderování trikaři blbě chichotají) v Kolumbii a dojde mu, že musí intenzivněji zapracovat na své léčbě. Vydává se tedy na cestu domů, kde čeká Betty (už si našla jiného, ale to nebude tak žhavé), ale i generál... a první porážkou nabuzený Blonsky, který začne brát injekce séra, jež z něj sice udělá supervojáka, ale může se výhledově blýsknout i nehezkými vedlejšími účinky...

U Marvela jsou letos skutečně v laufu. Pustili se do samostatné produkce a hned Iron Manem v květnu nevídaně zabodovali. Nadšenému ryku fanoušků se mohlo rovnat snad jen chrochtání účetních, přičemž Neuvěřitelný Hulk velmi pravděpodobně vyvolá repete. Ve chvíli, kdy tuto recenzi píšu, se ještě neodehrála světová premiéra, takže nelze nic konstatovat o komerčním úspěchu či neúspěchu filmu, ale na internetu se už objevily dvě tři první recenze od fanoušků-insiderů, kteří se zcela rozplývají nad tím, kolik je v něm perliček a vychytávek. Ano, pokud jste příslušně zběhlí, můžete se skvěle bavit třeba šprýmováním na téma fialových elasťáků nebo dvojcameem (v roli vrátného, jako hlas Hulka) Loua Ferrigna, který hrál titulní roli před třiceti lety v televizním seriálu. Ještě zajímavější je ale sledovat, jak si Marvel začíná do svého vznikajícího filmového univerza cílevědomě zaplétat odkazy na jednotlivá starší i budoucí dílka. Už v titulcích se objeví jméno „Stark Industries“, sérum, které z Blonského udělá monstrum, je variací na to, díky němuž přišel/přijde na svět Kapitán Amerika, a v závěru se dočkáme hereckého hosta obdobného ražení jako v potitulkové scéně Člověka ze železa. Evidentně se schyluje k velikým věcem a je jen otázkou času, kdy uvidíme v jednom filmu třeba Hulka, Iron Mana a Spider-Mana.

A jaké to je pro běžného diváka z našich končin, který ani neocení tradiční čurdu Stana Lee? Bez přidané hodnoty, ale pořád moc fajn. Pod dvě hodiny, s tempem jen výjimečně volnějším než svižným, dějově neprimitivní a zároveň s milým objemem přímočaré destrukce. Francouz Louis Leterrier, který dosud patřil k tomu nejlepšímu v obecně značně rozbředlé stáji Luca Bessona (natočil u něj dva Kurýry a Utrženého ze řetězu), režíruje jistou rukou i v podstatně rozmáchlejším měřítku, než na jaké byl zvyklý. Srší kinetickou energií, konstruuje scény moderně a přitom odolává svodům módního pikosekundového střihu, a ví i, kdy je dobré nechat trochu prostoru hercům, když už je jednou má tak dobré.

Stejně jako v Iron Manovi (už jeho jméno vezmu nadarmo jen jednou, slibuji) byli obsazeni lidé, kteří jsou spíš uznávanými hráči než superhvězdami, což je samozřejmě dobře. Edward Norton sice nemá příležitost k nějakému koncertu – alespoň si užil „motion capture“, když předehrával Hulka ve studiu –, ale evidentně se do Bruce Bannera pokládá se svou typickou vervou (aby ne, když mu na filmu záleží tak, že pod pseudonymem napsal půl scénáře). Kníratý William Hurt s obdivuhodnou samozřejmostí vystřihl postavu, kterou si troufnu označit jen v uvozovkách jako „minimalisticky cool polosvini“. A je vyloženě radost vidět Tima Rotha, který v posledních letech upřímně řečeno už nebyl tak zajímavý jako dřív, ve vyloženě akční záporácké roli. Snad jen Liv Tylerová není tak docela ze stejné ligy, ale rozhodně nedělá ostudu a docela dobře se na ni kouká.

Zbývá snad už jen dodat, že je mi trošku, trošičku líto místy ne úplně geniálních triků (občas vypadá digitální Hulk tak nějak... kresleně) a naposledy srovnat aktuální (doufám) hit s příbuznou peckou nedávnou. Iron Man byl asi přece jen o malý kousek lepší, jednoduše proto, že to byla díky civilní stylizaci lahůdkového hlavního hrdiny větší bžunda. Ale Hulk je zase větší nářez, protože... no protože je to veliký zelený tupec, který moc pěkně hází auty. Marvel smash!