Mumie: Hrob Dračího císaře

Třetí díl dosud moc dobré (jednička) až přijatelné (dvojka) série Mumií obsahuje scénu, v níž se mečují asijští bojoví velmistři Jet Li a Michelle Yeohová... a je to děsná nuda! To téměř mluví za vše. Režii od Stephena Sommerse převzal Rob Cohen (který mu zřejmě nějaký dračí fetiš –  Dračí život Bruce Lee, Dračí srdce), jenž už natočil i několik příjemných filmů, tentokrát ovšem fungoval ve svém fušerském módu.

V Hrobce dračího císaře se děj z Egypta a přilehlých končin přenáší především do Číny, kde už dospělý a poněkud odcizený syn manželů O’Connellových vykopal mrtvolu tisíce let starého prokletého císaře, která byla vzápětí za přičinění rodičů oživena a jala se spřádat obvyklé světovládné plány. Následuje šrumec.

Ve filmu se neustále něco děje: Někdo někoho pronásleduje nebo se s ním bije, digitální sněžní muži se koulují s digitálním Jetem Li, krásné asiatky odhalují stará prokletí, tisíce mrtvých vstávají z hrobů, hrdinové řeší své rodinné neshody... a nám je to naprosto fuk, protože akce je vyloženě špatně zřežírovaná – tj. nejen, že vůbec není napínavá a vzrušující, ale místy má i matoucí choreografii –, herci jsou s čestnou výjimkou Brendana Frasera nezajímaví až otravní (především synátor v podání Luka Forda je hrozně nesympatický frajírek), a scénář skřípe od základů i v detailech: Typická je postava bratra Jonathana, na němž je na začátku vidět, jak zoufale se scenáristé snažili najít důvod, proč by se měl ve filmu vysktovat – anžto potřebovali hláškonoše ku troušení „vtipných“ plků.

Tento způsob letní zábavy zdá se mi být poněkud neschopným.