Stalo se

Elliot Moore učí přírodopis na střední škole ve Filadefii a snaží se přesvědčit své žáky, aby mysleli samostatně. Lidstvo se totiž vždy jen pokouší vysvětlit nějakými teoriemi chování nevyzpytatelné matky přírody. Teď to ale vypadá, že celý severovýchod USA počínaje velkými městy je postupně zamořován neurotoxinem pudícím zasažené osoby k okamžité sebevraždě. 

Elliot s manželkou Almou a osmiletou kamarádovou dcerkou Jess na útěku před záhadným ohrožením získávají a zase ztrácejí nejrůznější společníky, kteří jim pomáhají pochopit, co se děje. Teroristé? Chyba lávky! Chemikálii vylučují rostliny – a dokonce mezi sebou zřejmě spolupracují tak, aby zasahovaly stále menší skupinky osob, pokoušejících se přežít v izolaci na venkově. S občasnou pomocí sdělovacích prostředků vysílajících vně zasažené zóny Elliot začne přicházet na kloub mechanismům útoku – odhalí jeho podstatu? 

M. Night Shyamalan je režisér, který se snaží přesvědčit své diváky, aby mysleli samostatně - a zároveň jim ve svých mystických příbězích, konstruovaných jako racionalistické „detektivky“, zpravidla hodí do cesty kládu v podobě úkazu vymykajícího se všem rozumovým vysvětlením. Duchové (Šestý smysl), comicsoví hrdinové (znamenitý Vyvolený), mimozemšťani (Znamení) nebo ztracená víla (Žena ve vodě) jsou totiž jen žánrovými prvky, jež autorovi slouží k ušlechtilému moralizování o „špatném“ lidském světě. V katastrofickém hororu Stalo se, jejž tradičně neskromný tvůrce přirovnává k hororové klasice typu Ptáků či Invaze zlodějů těl, vše vykypělo do podoby karatelské historky o přírodě, poskytující poslední varování zvlčilému lidstvu. To nejenže znečišťuje a globálně otepluje, ale také se k sobě navzájem nepěkně chová - což příroda už tradičně nemůže vystát. Je jasné, že na pořadu dne je i Ellitova  manželka, která tuhle zaskočila do cukrárny na tiramisu s přitažlivým kolegou z práce Joeym... (Tahle epizodka vzápětí inspiruje patrně nejsušší vtip roku – týká se sirupu proti kašli za šest dolarů).

Na rozdíl od tradičního hororu či katastrofického thrilleru, zahlížejících po vzoru Desatera zvláště na lháře, nevěrníky, mamonáře a hltavce, ovšem Shyamalan žádný „návod na přežití“ nenabízí. Příroda samozřejmě v první řadě stíhá všechny, kdo se ji pokoušeli „regulovat“ (řada sebevražd je provedena s pomocí zahradní techniky). Trpí ale severovýchod USA proto, že je tam příliš mnoho jaderných elektráren nebo republikánských voličů? A jak si v takto nastaveném vyprávění povede postava, kterou hraje známý herec a tudíž by měla dlouho přežít, teenager trousící rozumy o šťastném manželství, zahradník pouštějícím ve stínu atomové elektrárny semenáčkům vážnou hudbu nebo divná stařena žijící s souladu s přírodou v nejzapadlejším koutě pensylvánského venkova?

Nebýt nevídaně kýčovitého finále, šlo by o opravdu osvěžující koncept... Stalo se je ale především kombinací působivě podaných nápadů s banalitami. Jsou pryč časy, kdy režisér rafinovaně provokoval zvláštní nevinností, jež vás nutila zastydět se za vlastní pragmatismus. Jeho nový film ale bohužel není tak dobrý, abyste vypudili z hlavy všechny ošemetné otázky. Zatímco postavy horečně prchají po rozkvetlé slunné louce před poryvy letního větru, uvažujete, proč režisér pravidelně opouští napůl nakousnuté scény (chlapík s puškou v zabedněném domě, co nechtěl dát najíst Jess, by se zasloužil opravdu ošklivou smrt), proč dialogy tak šustí laciným papírem a jestli je Marc Wahlberg opravdu tak strašným hercem. Mnoho na tom nezmění ani celistvá atmosféra a řada důvtipných momentů (např. hrdinův rozhovor s umělou květinou a obecně celý ukázkový dům odkazující k neautentickému životu v náhražkách).  

Příčinou neúspěchu může být fakt, že Shyamalan se tentokrát zatoulal na žánrové území, kde se obecně hodně experimentuje, takže zůstal co do originality v půli cesty – a nejen Buňuelův Anděl zkázy, ale i Monstrum či Spielbergova neméně tezovitá Válka světů o iracionální katastrofě, viděné očima přímého účastníka, vyprávějí mnohem napínavěji.

Vesnice a Znamení mne dovedly k zuřivosti, což je pozitivní, protože to už se hned někomu nepovede. Stalo se mne ovšem nudilo, k jeho postavám jsem si nenašla vztah a daný problém mne v tomto podání vůbec nezajímá.Přitom si nemyslím - na rozdíl od nejmenovaného redakčního kolegy-, že přírodu bychom měli zničit dřív, než zničí nás. Mám ráda svou zahradu, i když se mi tam letos strašně přemnožili slimáci – ale ukrutně nemám ráda špatné filmy.

P.S. Pokud jde o „významné“ cameo, které si Shyamalan už tradičně přidělil: je to ten Joey, co pokoušel Almu nad tiramisu a ve filmu se vůbec neobjeví. Čím je to asi „významné“?