Devátý den

Tiché mše uprostřed pekla. Pomalé umírání na kříži zabodnutém do bahna apelplacu, rychlá smrt v drátech elektrického plotu, rozbitá těla, roztrhané duše, ponížená důstojnost, ubíjená naděje. Šanci přežít mají jenom ti nejsilnější, kteří dokáží myslet jenom na sebe. Jenomže to tihle zajatci „farářského bloku“ koncentračního tábora Dachau neumějí. Už ani nevědí, jak jsou tu dlouho, ztratili pojem o čase a ztrácejí i svoji víru. Mezi nimi je i abbé Kremer, jenž věří, že člověk musí zůstat na svém místě a spoléhat, že On přece jen existuje.

Když ho vyvlekli z ubikace, byl přesvědčen, že pro něj vztyčili další kříž. Místo toho dostal propouštěcí papíry a třicet marek na cestu do rodného Lucemburku. A tam ho čeká vysvěcený diakon, ďábel s dětskou tváří, idealistický gestapák Gebhardt, jenž mu dává devět dní na to, aby přesvědčil lucemburského biskupa ke kolaboraci. Je to devět dnů trýznivého očistce, na jejichž konci je rozhodnutí, které z něj učiní Jidáše, nebo ho vrátí do pekla, odkud přišel. Je 15. ledna 1942 a vězeň číslo 25639 Henri Kremer prožívá první z devíti nejtěžších dnů svého života…

Po Pádu Třetí říše a Napole je tu další německá reflexe na období nacismu. Tentokrát z tvůrčí dílny oscarového Volkera Schlöndorffa, který natočil Devátý den jako klasické drama člověka, jenž stojí osamoceně proti hrůze lágru a rozhodnutí o svém životě. A nikdo, ani jeho Bůh, biskup a nejbližší z něj nesejmou odpovědnost za toto rozhodnutí. Základem scénáře byl autentický deník lucemburského duchovního Jeana Bernarda, zveřejněný v roce 1945. Základem sevřeného příběhu, který podle něj vznikl, je postava zkoušeného abbého Kremera, která by nebyla tak výrazná bez hlavního protihráče, svůdného démona temného pokušení z Vily Pauly, Gebhardta.  A základem zkušeně sestaveného hereckého týmu je nesourodý tandem Ulrich Matthes–August Diehl. Po Josephu Goebbelsovi z Pádu Třetí říše tu Ulrich Matthes dokazuje šíři a hloubku svého herectví. Hajlujícího fanatika vystřídal traumatizovaný, vyděšený a do kouta zahnaný člověk, který ve fatální situaci nalézá sílu vzepřít se, tiché, neokázalé odhodlání učinit to, co musí (byť tím snímek posunuje do očekávaně ušlechtilé pointy). Jeho charakter umocňuje kontrastní August Diehl, gestapák s ideály, ďábel s andělskou tváří, kariérista, který nedokáže překročit svůj stín.

Devátý den je film s velkým příběhem, jehož kompozice se odráží od hrůzného prologu z lágru, jenž je v retrosekvencích leitmotivem abbého rozhodování. Je to snímek odvyprávěný kultivovanou a sugestivní filmovou řečí a z valné části natočený v Čechách, snímek mezní brutality i subtilních, biblických metafor. Je to film znepokojující, varující a připomínající nám i naše svědomí. Řekl bych, že čas od času něco takového potřebujeme.