recenze / Max Payne

Max Payne

Max Payne

V nelítostného mstitele nerespektující žádná pravidla se mění policista (Mark Wahlberg), rozhodnutý najít a potrestat lidi odpovědné za smrt jeho rodiny

Max PayneNewyorský detektiv Max Payne (Mark Wahlberg) ovdověl a trpí. Nikoli ovšem se založenýma rukama. Pracuje v oddělení nevyřešených případů, přičemž vražda jeho ženy a dítěte jej z nich pochopitelně zajímá nejvíc. Už tři roky usilovně zkouší z planktonu podsvětí vymlátit solidní stopy, ale kde nic tu nic. Až jednoho dne naberou věci depresivně svižný spád. To když jsou v rychlém sledu zavražděni 1) dívka, kterou si Max přivedl domů, neboť měl za to, že něco důležitého ví, a 2) jeho bývalý parťák, který něco důležitého evidentně věděl.Z obou mordů je kolegy nejvýrazněji podezříván sám Max, který na to ale zvysoka kašle a se zaťatými zuby a pěstmi pátrá po souvislostech mezi podivnou drogou, která se městem rozšířila, tetováním, jenž se vyskytuje na tělech evidentně nebezpečných zainteresovaných smažek a... vlastně už nevím. Viděl jsem film před třiceti minutami a rozhodně bych nedokázal zrekonstruovat nebo aspoň rozumně vysvětlit, o čem vlastně, u sta brundibárů, byl. A jsem si vcelku jistý, že na vině nebyl spánek, jemuž jsem celých dlouhých sto minut hrdinně odolával, ale smrtící kombinace toho, že tenhle příběh jednak většinou vůbec nedává smysl, pročež vlastně ani není příběhem, nýbrž jen obsahem... a ten je nám naprosto ukradený.Sám Max Payne je totiž v placatém podání Marka Wahlberga anticharizmatickým zplihloušem, který byl v představách scenáristy a režiséra zřejmě modelovaný jako zahořklý drsňák, ale v praxi má devadesát pět procent času výraz chlapce, kterému někdo ukradl kakao, na což reaguje ublíženeckým fňukáním a vysoce kvalitní střelbou z brokovnice. Wahlberg tu není tak strašlivý jako ve Stalo se, ale rozhodně jde o výkon ze stejně tupého těsta.Hlavní podíl viny ale pochopitelně není jeho: víme, že když má co a pro koho hrát, je dobrým hercem. Jenže debutující Beau Thorne není dobrým scenáristou a John Moore (Za nepřátelskou linií) je značně pochybným režisérem. Jednak je třeba ještě jednou zmínit a zdůraznit nesmyslnost děje, který opravdu není děravý... to jsou díry pospojované obrázky. Ty na první dojem vypadají velmi efektně a atmosféricky (například trailer byl moc hezký... kdyžtak si jej pouštějte hodinu a půl, váš zážitek bude o padesát procent zábavnější a o sto procent levnější než v kině), ale scény z nich poskládané jsou naprosto vnitřně mrtvé. Bez chuti, bez zápachu, bez jakékoli radosti. Pokud si teď klepete na čelo s otázkou, co by měla v Maxi Payneovi (to jsem vlastně ještě neřekl – pokud to nevíte, máme co do činění s adaptací velmi úspěšné a prý i velmi dobré hry) dělat nějaká „radost“, vězte, že ve filmovém světě může existovat i něco označitelné třeba za radost ze smutku a nihilismu. Taková ta,které mají na rozdávání třeba Vrána nebo Sin City. Max Payne jí nemá, ani co by se mrtvé šlapce za nehet vešlo.Méně sofistikovaným způsobem jak říct totéž, je, že zcela absentují koule. Určitým
symptomem (nikoli ovšem viníkem, jen dalším hřebíčkem do rakve) je i skutečnost, že je MP natočený jako mládeži přístupný, pročež se v něm skoro všichni chovají amorálně, potažmo hnusně, ale nemluví přitom sprostě, případně se svlékají mimo záběr. A když dojde na akci (které je mnohem méně, než by si příznivci videohry určitě představovali), z většího než průměrného množství lidí jsou nadělána řešeta, ale neteče z nich krev, a když je někomu například prostřelena hlava, je akce odstřihnuta tak, aby nebylo nic vidět. Nechutně pokrytecké násilí (o tom, že mu chybí drobnůstka jménem rytmus, nemluvě). Ale stále je lepší než dialogové scény (kterých je mnohem více, než by si příznivci videohry určitě představovali), v nichž někdo v jednom kuse plácá jakési pseudomystické bláboly nebo nevěrohodným tónem pravdaří na úrovni Ordinace v růžové zahradě..., která alespoň ví, po jakém divákovi konkrétně pase a jak jej hodlá uspokojit. Na rozdíl od téhle velkohubé noirové telenovely. 

                                      

P.S.: Zvláštní zmínku si zaslouží estetický prvek, v jehož rámci něco digitálního neustále poletuje vzduchem. Digitální přeludy. Digitální kusy nábytku. Digitální kulky. Digitální lidé. Digitální sníh. Poletuje tu tolik pixelů, že snad někdo musel vyhodit do
vzduchu trikové studio. 

Ondřej Vosmík

hodnocení autora recenze: 40%
hodnocení čtenářů: 48% (22x)
premiéra: 30.10.2008 originální název: Max Payne distributor: Bontonfilm

Hodnocení významných recenzentů:

gr8escaper |

40% - Vizuálně bombatický, jinak ale absolutně prázdný paskvil přiživující se na kultu původní hry. Akorát herci byli fajn...
Night |

20% - Sexistických 20 percent pre Olgu Kurylenko. Za 35 miliónov by som nakrútil lepší film po hodinovom kurze réžie.

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.