Velký evropský filmový měsíčník
časopis CINEMA
Aktuální vydání: 02/2012
Quantum of Solace
James Bond poprvé v rukou ?artového? režiséra: Marc For-ster režíruje Daniela Craiga jako agenta mezi pomstou a povinností
Jak známo, James Bond ze své první velké mise s povolením zabíjet vyvázl se zlomeným srdcem: jeho zrádná láska Vesper ho nicméně těsně před smrtí navedla na stopu tajemného pana Whitea, jehož agent dopadl v luxusní vile u Lago di Garda. Nyní – jen pár desítek minut poté – agent 007 po potyčce s pronásledovateli dopraví Whitea své šéfce M do nedaleké Sieny. Než však zloduch stačí prozradit víc, než že všemocná organizace Quantum, jíž slouží, má lidi všude, zvrátí poměr sil šéfčin osobní strážce, který je ve skutečnosti Whiteovým mužem! Stopa vede Bonda na Haiti, kde se seznamuje s krásnou Camillou, bývalou milenkou mocného Dominica Greenea, páchajícího globální ekologické dobro prostřednictvím své společnosti Greene Planet. Greene je však zaplaťpámbu ve skutečnosti pragmatickým zloduchem, který slíbil americkou podporu sesazenému bolivijskému diktátorovi Medranovi a bolivijskou ropu zase Američanům, ale který ve skutečnosti neochvějně
naplňuje vlastní ziskuchtivé plány. Bond zjišťuje, že Camille se stejně jako on vydala po stezce osobní pomsty. Zatímco však ona identitu své provinilé oběti zná, agent se k muži, zodpovědnému za Vespeřinu zradu a smrt, propracovává přes polovinu světa a hromadu mrtvol. Londýnské centrále se začne zdát, že zjevně zdivočelý agent nevnímá rozkazy ani varování a narušuje britské zájmy, kopírující americkou mocenskou politiku. Ještěže se Bond může spolehnout na svého dávného přítele-nepřítele Mathise – pokud ho však nepodpoří šéfka M, bude s ním konec... V pořadí dvacátá druhá bondovka pokračuje v „experimentálním“ trendu odstartovaném Casinem Royale. Snaha vrátit se k „realistickým“ kořenům série a zároveň inovovat a modernizovat už není zjevně opřena jen o Daniela Craiga, který tu napodruhé odvádí ještě soustředěnější práci, ať už jako herec či jako „fyzické tělo“, sloužící náročným akčním scénám. V rámci série je klíčovou novinkou angažmá Marca Forstera, režiséra s pověstí bezmála „uměleckého“ experimentátora, který dostal od producentů přepychové povolení zabíjet (skoro) všechno, co by se mu nehodilo do krámu. Od atypického úvodu po neméně atypický konec se tak film hemží především prvky, které postrádáte – a nejde samozřejmě jen o to, že stále ještě začínající 007 nelpí na svém typickém představování („Jmenuji se Bond, James Bond“) ani na obligátním „protřepat, nemíchat“. Quantum of Solace (titul se do češtiny poněkud nešťastně nepřekládá) je především minimálně odlehčeným, temným psychologickým příběhem o pomstě, přičemž nabízí až příliš podmračeně zabejčeného a mlčenlivě brutálního hrdinu a málo výraznou bondgirl (Olga Kurylenková je bohužel pouze hezká). To jen částečně vyvažují zajímavé a excelentně zahrané vedlejší postavy (tradičně skvělá M Denchové, Amalricův civilní a přece ďábelský padouch Greene, Gianniniho ironický a velmi lidský Mathis, pozoruhodná agentka Fieldsová Gemmy Artertonové, o které bych chtěla vědět víc) a množství exotických exteriérů i rafinované akce. Právě v ní ovšem tkví jeden z problémů filmu: Forster téměř ničí práci herců, kaskadérů i tvůrců zvláštních efektů, protože si ji nedokáže vychutnat a vdechnout jí vnitřní dynamiku ani vypravěčskou logiku. Rychle se omrzí nápad s paralelní akcí (např. přestřelka v opeře kombinovaná se scénami z představení Toscy) – a samozřejmě neplatí, že když se materiál rozstříhá na co nejmenší kousky, události dostanou větší spád (dostačujícím důkazem je jistě „starosvětsky“ akční honička v džungli z nového Indiany Jonese). Tvůrcům se sice povedlo nabídnout divákům některé zábavné momenty, pro tuhle bondovku, která bude možná stejně tak nenáviděna jako milována, však zůstává příznačný drobný citát z Goldfingera: místo dnes už legendárního pozlaceného dívčího těla hozeného na postel nám For-ster nabízí stejně naaranžované tělo utopené v ropě – tekutině „špinavé“ esteticky –
i politicky… Ve snaze srazit na pevnou zem nabubřele manýristický (ale úchvatný!) bondovský trend a ` la Dnes neumírej se Quantum of Solace přiblížilo realitě až příliš. Vedle důrazu na „skutečné“ globální (ekologické a politické) mechanismy se tvůrci bohužel pokoušejí vyrovnat i s okolním žánrovým prostředím. Předchozí bondovky mu často udávaly tón nebo alespoň nabízely vlastní (třebas jen umanutě konzervativní) řešení: zatímco tahle pošilhává po Greengrassovu agentu Bourneovi, vy vzpomínáte, co všechno bylo zajímavější ve Scorseseho Skryté identitě či Scottově Labyrintu lží… Marc Forster (protože někoho je nutné obvinit) nejenže nenabídl žádnou vlastní přesvědčivou vizi, ale nestvořil ani „pouhý“ uspokojivý řemeslný produkt. Bondovkám tak (nepochybně s požehnáním nevysvětlitelně riskujícího producentského týmu) poskytl stejnou medvědí službu, jako kdysi David Fincher sérii Vetřelec: ve snaze po očistě ji dostal do patové situace. Věřím, že příští díl dostane do rukou
zase nějaký ten nudně spolehlivý žánrový nádeník a nabídne mi tu nezbytnou míru
útěchy, kterou bondovky vždycky poskytovaly.
naplňuje vlastní ziskuchtivé plány. Bond zjišťuje, že Camille se stejně jako on vydala po stezce osobní pomsty. Zatímco však ona identitu své provinilé oběti zná, agent se k muži, zodpovědnému za Vespeřinu zradu a smrt, propracovává přes polovinu světa a hromadu mrtvol. Londýnské centrále se začne zdát, že zjevně zdivočelý agent nevnímá rozkazy ani varování a narušuje britské zájmy, kopírující americkou mocenskou politiku. Ještěže se Bond může spolehnout na svého dávného přítele-nepřítele Mathise – pokud ho však nepodpoří šéfka M, bude s ním konec... V pořadí dvacátá druhá bondovka pokračuje v „experimentálním“ trendu odstartovaném Casinem Royale. Snaha vrátit se k „realistickým“ kořenům série a zároveň inovovat a modernizovat už není zjevně opřena jen o Daniela Craiga, který tu napodruhé odvádí ještě soustředěnější práci, ať už jako herec či jako „fyzické tělo“, sloužící náročným akčním scénám. V rámci série je klíčovou novinkou angažmá Marca Forstera, režiséra s pověstí bezmála „uměleckého“ experimentátora, který dostal od producentů přepychové povolení zabíjet (skoro) všechno, co by se mu nehodilo do krámu. Od atypického úvodu po neméně atypický konec se tak film hemží především prvky, které postrádáte – a nejde samozřejmě jen o to, že stále ještě začínající 007 nelpí na svém typickém představování („Jmenuji se Bond, James Bond“) ani na obligátním „protřepat, nemíchat“. Quantum of Solace (titul se do češtiny poněkud nešťastně nepřekládá) je především minimálně odlehčeným, temným psychologickým příběhem o pomstě, přičemž nabízí až příliš podmračeně zabejčeného a mlčenlivě brutálního hrdinu a málo výraznou bondgirl (Olga Kurylenková je bohužel pouze hezká). To jen částečně vyvažují zajímavé a excelentně zahrané vedlejší postavy (tradičně skvělá M Denchové, Amalricův civilní a přece ďábelský padouch Greene, Gianniniho ironický a velmi lidský Mathis, pozoruhodná agentka Fieldsová Gemmy Artertonové, o které bych chtěla vědět víc) a množství exotických exteriérů i rafinované akce. Právě v ní ovšem tkví jeden z problémů filmu: Forster téměř ničí práci herců, kaskadérů i tvůrců zvláštních efektů, protože si ji nedokáže vychutnat a vdechnout jí vnitřní dynamiku ani vypravěčskou logiku. Rychle se omrzí nápad s paralelní akcí (např. přestřelka v opeře kombinovaná se scénami z představení Toscy) – a samozřejmě neplatí, že když se materiál rozstříhá na co nejmenší kousky, události dostanou větší spád (dostačujícím důkazem je jistě „starosvětsky“ akční honička v džungli z nového Indiany Jonese). Tvůrcům se sice povedlo nabídnout divákům některé zábavné momenty, pro tuhle bondovku, která bude možná stejně tak nenáviděna jako milována, však zůstává příznačný drobný citát z Goldfingera: místo dnes už legendárního pozlaceného dívčího těla hozeného na postel nám For-ster nabízí stejně naaranžované tělo utopené v ropě – tekutině „špinavé“ esteticky –
i politicky… Ve snaze srazit na pevnou zem nabubřele manýristický (ale úchvatný!) bondovský trend a ` la Dnes neumírej se Quantum of Solace přiblížilo realitě až příliš. Vedle důrazu na „skutečné“ globální (ekologické a politické) mechanismy se tvůrci bohužel pokoušejí vyrovnat i s okolním žánrovým prostředím. Předchozí bondovky mu často udávaly tón nebo alespoň nabízely vlastní (třebas jen umanutě konzervativní) řešení: zatímco tahle pošilhává po Greengrassovu agentu Bourneovi, vy vzpomínáte, co všechno bylo zajímavější ve Scorseseho Skryté identitě či Scottově Labyrintu lží… Marc Forster (protože někoho je nutné obvinit) nejenže nenabídl žádnou vlastní přesvědčivou vizi, ale nestvořil ani „pouhý“ uspokojivý řemeslný produkt. Bondovkám tak (nepochybně s požehnáním nevysvětlitelně riskujícího producentského týmu) poskytl stejnou medvědí službu, jako kdysi David Fincher sérii Vetřelec: ve snaze po očistě ji dostal do patové situace. Věřím, že příští díl dostane do rukou
zase nějaký ten nudně spolehlivý žánrový nádeník a nabídne mi tu nezbytnou míru
útěchy, kterou bondovky vždycky poskytovaly.
hodnocení čtenářů: 77% (67x)
| premiéra: 06.11.2008 | originální název: Quantum of Solace | distributor: Falcon |
Hodnocení významných recenzentů:
| gr8escaper | | | 80% - S každým shlédnutím stále lepší a lepší. Střihová skladba je takřka unikátní. Výborný záporák. |
|---|---|---|
| Night | | | 40% - Ak by predtým nebolo Casino Royale, asi by som dal 60%. Quantum of Solace je priemerný akčný film, s ktoreho si už nič nepamätám. Jedna z najslabších bondoviek. |
Ohodnotit film:
Úvodní strana | Recenze | Výhled | Soutěže | Inzerce | Předplatné | O redakci | Kontakty | FAQ
Vytisknout | Mapa stránek | RSS | Nahoru
2011 © - Slavonia press s.r.o. | www by: IT Insight s.r.o. | hosted by: Cybersales