Velký evropský filmový měsíčník
časopis CINEMA
Aktuální vydání: 05/2012
Paranoid Park
Gus Van Sant nabízí netečnou kritiku provinilého teenagera
Alexovi je šestnáct, nudí se ve škole, klábosí
s kamarády, ignoruje řeči rozvedených rodičů a na místní skateboardové dráze spíš okukuje ostatní kluky, než aby se přidal k jejich zdánlivě beztížnému a snadnému pohybu. Od svých vrstevníků se liší snad jen tím, že si potajmu píše deník. Ano, a ještě tím, že v sobotu v noci omylem zabil muže – železničního hlídače, který mu chtěl zabránit v bezstarostné jízdě v nákladním vagonu. Scénu vraždy uvidíte až někdy v půlce tohoto nedlouhého snímku. Je natočená tak splatterově natvrdo, že by se za to nestyděl ani začínající Peter Jackson, a věru nevím, na co jiného vás v tomto pozvolna vyprávěném, uživatelsky nepřátelském snímku vlastně nalákat. Zvlášť když se mi moc nelíbil a vlastně se v něm nestane nic víc, než že se vám pokouší zprostředkovat pocity stále vyděšenějšího kluka, který se o svém provinění rozhodl mlčet za každou cenu... Zárukou zajímavosti snímku, který se obešel bez známých tváří (i když přinejmenším Gabea Nevinse je třeba si zapamatovat), by měl být režisér Gus Van Sant – pokud se vám líbil Slon či Poslední dny, případně vás ukojila bezobsažná kopie Hitchcockova Psycha, měli byste se do kina asi přece jen vypravit. Paranoid Park – stejně jako zmíněné Psycho – je možná nejspíš zážitkem pro některé cinefily. Kdo jiný by totiž ocenil, že ve změti nejrůznějších hudebních žánrů (od Beethovena k hip hopu) nejčastěji převládnou melodie Nina Roty k Felliniho filmům Giulietta a duchové a Amarcord? Proč tady jsou? Van Sant si asi přeje, abyste z kontrastu té báječné hudby a netečně tekoucích obrazů vytěžili nějaký speciální divácký zážitek. Jaký, těžko říct: mně se díky tomu jenom s vyplýtvaným uplývajícím časem pořád víc a víc stýskalo po Felliniho přátelsky rozpínavých obrázcích. Ty, které pořídil zkušený Christopher Doyle ve spolupráci s Rain Kathy Li (jež ruční kamerou Super 8 pořídila skateboardové sekvence), jsou sice také pěkné, ale záměrně úplně vyprázdněné. Možná je to mistrovský tah, natočit z hluboce subjektivního pohledu hrdiny film, který je úplně „bezcitný“, který vás prostřednictvím chaotizované, asynchronní vypravěčské strategie zcela zbaví zvědavosti na to, co bude dál, a donutí vás nesympatizovat s hrdinou. Paranoid Park je studený jako chodidla frigidní studentky filmové vědy v nevytopeném artovém kině a některé scény působí svou okázalou tendenčností až protivně (třeba ta, v níž se Alex stane nezúčastněným objektem znásilnění spolužačkou, která se mu ve skutečnosti vlastně docela líbila...). Na svou „trilogii smrti“ (Gerry, Slon, Poslední dny) režisér navazuje volně snímkem, který má asi testovat naše vnímání zločinu a pocitu viny: Alex v sobě zablokuje normální reakce a potápí se stále hlouběji do osamělé netečnosti, izolován od okolí lépe než sluchátky empétrojky. To všechno by vás mělo asi vyprovokovat k nějaké reakci. Jenže hrdinovy problémy i realisticky vykreslené středoškolské prostředí vám budou nakonec nejspíš úplně lhostejné – navzdory tomu, že atmosféru má film úžasnou a je krásně natočený. Na rozdíl od Hitchcocka, který z reality vybíral dramatické nebo zábavné okamžiky jako kousky dortu, pro nás Van Sant pečlivě vybírá kusy efektně zašpiněného, ale vlastně zcela prázdného talíře. To, že Alexovi vrstevníci si raději zahrají videohru, se dá celkem předpokládat. I pro dospělé je ale Paranoid Park zatížený těžkopádnou nejasností, s jakou se jim Van Sant pokouší cosi sdělit. Je pravda, že zabití je méně strašné než hladomor v Africe nebo válka v Iráku (jak se ústy hrdiny v jednu chvíli dozvíme)? Nebo není – no a co? Že by v tomhle filmu šlo o naléhavé poselství, týkající se morálně zkažené, nezodpovědné a přece nevinné mládeže? Nebo máme Alexe vnímat jako oběť lhostejné a násilnické společnosti? Ale kdo ho potom, jemináčku, nutil lézt do toho vlaku? Jak vás opouští chuť dát hrdinovi pár facek, napadne vás možná, že asi především jde o americké nezávislé filmaře, kteří si zvykli bez ohledu na diváky – ty „komerční“ i ty „artové“– natáčet filmy za francouzské peníze...
s kamarády, ignoruje řeči rozvedených rodičů a na místní skateboardové dráze spíš okukuje ostatní kluky, než aby se přidal k jejich zdánlivě beztížnému a snadnému pohybu. Od svých vrstevníků se liší snad jen tím, že si potajmu píše deník. Ano, a ještě tím, že v sobotu v noci omylem zabil muže – železničního hlídače, který mu chtěl zabránit v bezstarostné jízdě v nákladním vagonu. Scénu vraždy uvidíte až někdy v půlce tohoto nedlouhého snímku. Je natočená tak splatterově natvrdo, že by se za to nestyděl ani začínající Peter Jackson, a věru nevím, na co jiného vás v tomto pozvolna vyprávěném, uživatelsky nepřátelském snímku vlastně nalákat. Zvlášť když se mi moc nelíbil a vlastně se v něm nestane nic víc, než že se vám pokouší zprostředkovat pocity stále vyděšenějšího kluka, který se o svém provinění rozhodl mlčet za každou cenu... Zárukou zajímavosti snímku, který se obešel bez známých tváří (i když přinejmenším Gabea Nevinse je třeba si zapamatovat), by měl být režisér Gus Van Sant – pokud se vám líbil Slon či Poslední dny, případně vás ukojila bezobsažná kopie Hitchcockova Psycha, měli byste se do kina asi přece jen vypravit. Paranoid Park – stejně jako zmíněné Psycho – je možná nejspíš zážitkem pro některé cinefily. Kdo jiný by totiž ocenil, že ve změti nejrůznějších hudebních žánrů (od Beethovena k hip hopu) nejčastěji převládnou melodie Nina Roty k Felliniho filmům Giulietta a duchové a Amarcord? Proč tady jsou? Van Sant si asi přeje, abyste z kontrastu té báječné hudby a netečně tekoucích obrazů vytěžili nějaký speciální divácký zážitek. Jaký, těžko říct: mně se díky tomu jenom s vyplýtvaným uplývajícím časem pořád víc a víc stýskalo po Felliniho přátelsky rozpínavých obrázcích. Ty, které pořídil zkušený Christopher Doyle ve spolupráci s Rain Kathy Li (jež ruční kamerou Super 8 pořídila skateboardové sekvence), jsou sice také pěkné, ale záměrně úplně vyprázdněné. Možná je to mistrovský tah, natočit z hluboce subjektivního pohledu hrdiny film, který je úplně „bezcitný“, který vás prostřednictvím chaotizované, asynchronní vypravěčské strategie zcela zbaví zvědavosti na to, co bude dál, a donutí vás nesympatizovat s hrdinou. Paranoid Park je studený jako chodidla frigidní studentky filmové vědy v nevytopeném artovém kině a některé scény působí svou okázalou tendenčností až protivně (třeba ta, v níž se Alex stane nezúčastněným objektem znásilnění spolužačkou, která se mu ve skutečnosti vlastně docela líbila...). Na svou „trilogii smrti“ (Gerry, Slon, Poslední dny) režisér navazuje volně snímkem, který má asi testovat naše vnímání zločinu a pocitu viny: Alex v sobě zablokuje normální reakce a potápí se stále hlouběji do osamělé netečnosti, izolován od okolí lépe než sluchátky empétrojky. To všechno by vás mělo asi vyprovokovat k nějaké reakci. Jenže hrdinovy problémy i realisticky vykreslené středoškolské prostředí vám budou nakonec nejspíš úplně lhostejné – navzdory tomu, že atmosféru má film úžasnou a je krásně natočený. Na rozdíl od Hitchcocka, který z reality vybíral dramatické nebo zábavné okamžiky jako kousky dortu, pro nás Van Sant pečlivě vybírá kusy efektně zašpiněného, ale vlastně zcela prázdného talíře. To, že Alexovi vrstevníci si raději zahrají videohru, se dá celkem předpokládat. I pro dospělé je ale Paranoid Park zatížený těžkopádnou nejasností, s jakou se jim Van Sant pokouší cosi sdělit. Je pravda, že zabití je méně strašné než hladomor v Africe nebo válka v Iráku (jak se ústy hrdiny v jednu chvíli dozvíme)? Nebo není – no a co? Že by v tomhle filmu šlo o naléhavé poselství, týkající se morálně zkažené, nezodpovědné a přece nevinné mládeže? Nebo máme Alexe vnímat jako oběť lhostejné a násilnické společnosti? Ale kdo ho potom, jemináčku, nutil lézt do toho vlaku? Jak vás opouští chuť dát hrdinovi pár facek, napadne vás možná, že asi především jde o americké nezávislé filmaře, kteří si zvykli bez ohledu na diváky – ty „komerční“ i ty „artové“– natáčet filmy za francouzské peníze...
hodnocení čtenářů: 79% (31x)
| premiéra: 11.12.2008 | originální název: Paranoid Park | distributor: AČFK |
Ohodnotit film:
Úvodní strana | Recenze | Výhled | Soutěže | Inzerce | Předplatné | O redakci | Kontakty | FAQ
Vytisknout | Mapa stránek | RSS | Nahoru
2011 © - Slavonia press s.r.o. | www by: IT Insight s.r.o. | hosted by: Cybersales