Chaotická ANA
JUlio medem o provinilé nevinnosti a sexistických američanech
Září 2001. Osmnáctiletá Ana žije na Ibize v jeskyni nad mořem se svým podivínským otcem, prodávajícím turistům její naivistické obrazy. Výstřední mecenáška Justine dívce nabídne, aby svůj talent rozvíjela v Madridu, v její umělecké komuně. Naivní „divoška“ se v bohémském prostředí sbližuje s volnomyšlenkářskou Lindou a zamiluje se do Araba Saida, stále častěji ji však atakují děsivé denní můry. S pomocí hypnózy se začíná vracet do svých minulých životů a pokouší se rozetnout řetězec násilí, jehož se zas a znovu stávala obětí v průběhu věků… Španělský režisér Julio Medem (Sex a Lucía) nabízí svůj formálně nejvytříbenější film. V „magické“ fantazijní šarádě, vycizelované digitálně a opřené o nápad s minulými životy, se hrdinčina existence v průběhu čtyř let odpočítává v kapitolách – od desíti k vzrušující, osudové nule. O co lépe se ovšem na Chaotickou Anu (i na její mladičkou představitelku Manuelu Vellésovou) dívá, o to hůř s ní může zápasit rozum. Afektovaný feministický tón, podle nějž jsou ženy hrdličky a muži uchvatitelští jestřábi, lze samozřejmě přičíst tomu, že režisér dílo zasvětil sestře tragicky zemřelé při autonehodě (hrdinčiny obrazy ve skutečnosti namalovala Ana Medemová). Jenže co si počít, když se vyprávění odpoutá od intimní linie a zvrhne se v politickou agitku? Pohled na obtloustlého amerického politika, kopajícího brutálně do polonahé „poetické“ teroristky Any, mi v hlavě nastartoval můj vlastní
chaos: opravdu Medem sugeruje niternou souvislost mezi válkou v Iráku a sexismem „amerického imperialismu“? Ne že by mi záleželo na procentech, ale pokud si myslíte něco podobného, oceníte možná tuhle krásně natočenou hovadinu pěknou osmdesátkou.
Alena Prokopová
hodnocení autora recenze: 40%
hodnocení čtenářů: 81% (35x)
| premiéra: 27.11.2008 |
originální název: CAOTICA ANA |
distributor: Atlantis |