recenze / Stmívání

Stmívání

Stmívání

?Začínáš mi pít krev, lásko,? může říct leckdo, ale od hlavní hrdinky Stmívání to opravdu sedí.

Sedmnáctiletý upír to nemá jednoduché. Je nadlidsky mrštný, rychlý, silný a nesnesitelně přitažlivý pro holky v okruhu několika mil. Ať si v případě Edwarda vypadá jako Východoevropan, naládovaný antidepresivy. A když ještě navíc potká novou spolužačku, která ho okamžitě začne fascinovat tím, že nedokáže číst její myšlenky – tedy, ne že by nemyslela, ale protože je JINÁ, chápete – a neodolatelně voní, má na potíže zaděláno.   Sedmnáctiletá holka z rozvedeného manželství to nemá jednoduché. Zvlášť je-li tak empatická jako Bella, že se z Phoenixu odstěhuje do třítisícového zapadáku, kde její otec šéfuje policii, aby matka s novým partnerem mohla vyrazit na cesty. A když je navíc ve třídě jediné volné místo vedle podivně bledého kluka, který sotva ji spatří, prchne na tři dny ze školy, má zaděláno na životu nebezpečné dobrodružství.   Protože ten zvláštní, mlčenlivý kluk, co nikdy nechodí na slunce, žije s adoptivními rodiči a čtyřmi stejně zvláštními sourozenci, je sice jako celá jeho rodina z vlastního rozhodnutí upír-vegetarián a živí se výhradně zvířecí krví, ale znáte to: jednou upír, vždycky upír. Kdo ví, kdy jeho těžce zkoušené sebeovládání povolí. A navíc vám nikdo nezaručí, že se neobjeví jeho soukmenovci, kteří na nějaké lidumilné diety zvysoka kašlou.    Dnešní upíři už nejsou, co bývali. Denní světlo jim nevadí a slunečnímu svitu se vyhýbají proto, aby si nikdo nevšiml, jak se jejich kůže zlatavě třpytí, křížem si klidně vyzdobí svou moderní vilu a s česnekem byste nejspíš byli za kašpara stejně jako s dřevěným kůlem, protože na ně platí jenom „roztrhat na kusy a spálit“, což ovšem zvládne jedině jiný upír, protože se umí skvěle rvát. Dokonce už nemají ani trademarkově přerostlé špičáky!    Budiž. Žánr teenagerovské upíří love story je teprve ve vývinu, stejně jako cílová skupina diváků jeho čerstvého představitele Stmívání. První třetina filmu je v tomhle směru čitelná jako příručka o psychologii dospívajících a odrostlejší návštěvník kina si bez problému živě představí, co se při jednotlivých scénách bude odehrávat v srdíčkách čtenářek Brava. Proto mu nemůžete vyčítat patos, který k soužení prvních lásek neoddělitelně patří, a zručnost, s jakou tvůrci tahle „životní klišé“ převedli do tvaru teeny hororu, si zaslouží spíš vědoucí ocenění. Úvahy, zda má téměř sto let žijící sedmnáctiletý Edward stále zkušenosti a myšlení sedmnáctiletého nebo jestli by upíří rodinka mezi sebe tak hladce přijala holku „krev a mlíko“, sem také nepatří, protože jejich vrstevníci tohle v kině zaručeně řešit nebudou.    Ostatně v momentě, kdy Edward představí Bellu rodině, všichni se na chvíli začnou chovat jako normální – ehm – lidé a dojde i na humor, je ze Stmívání rázem v pohodě přijatelná oddechovka. Sice jen na chvíli, ale zato se člověk aspoň dozví, proč upíři hrají baseball zásadně za bouřky. Bez nevyhnutelného akčně dramatického finále by se film neobešel, ale vydržet se dá už proto, že závěrečné titulky jsou zjevně nablízku. A -náctileté diváky naopak potěší několikanásobný náznak, že není všem dnům (a stmíváním) konec. Protože druhá část knižní předlohy se jmenuje Zatmění a v prodeji předstihla i poslední díl Harryho Pottera.

Miloš Bárta

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 83% (161x)
premiéra: 27.11.2008 originální název: Twilight distributor: SPI

Hodnocení významných recenzentů:

Night |

60% - Chvíľami to pripomína francúzsky artový film.

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.