recenze / Zamilovaná zvířata

Zamilovaná zvířata

Zamilovaná zvířata

Žirafy se umějí prát a orangutani se líbají jako my. Když jde o zachování rodu, všichni se chováme víc než podobně.

Kdo by se na Zamilovaná zvířata, oceněná francouzskou filmovou cenou César, chystal s očekáváním, že uvidí hlavně, „jak to dělají“, ať radši zůstane doma. Film je totiž, věren svému názvu, skutečně spíš o lásce, jakkoli to sucharovi může znít v souvislosti s němými tvářemi nepatřičně. Vybrané konkrétní zástupce čtyřnohých, opeřených, obojživelných a dalších tvorů představuje v kompletním cyklu od hledání partnera až po příchod mláďat. A i když by slovo páření bylo na místě, mnohem lépe se v případě tohoto filmu hodí párování. Navíc je docela překvapující, že i borci jako samotný král zvířat se během námluv chovají k samici víc než gentlemansky a přistupují k němu velmi, velmi opatrně. Velký prostor z pětaosmdesáti minut dostali ptáci a jistě ne jenom proto, že režisér před sedmi lety stál za kamerou i u nás uváděného snímku Ptačí svět. Opeřenci si svůj výrazný part bezpochyby zasloužili, protože na to, co předvádějí prakticky ve všech fázích námluv i rodinného života, snad nikdo jiný ze zvířecí říše nemá. Ať jsou to sebepropagační tanečky a výmyky na větvích, snaha, aby se partnerka konečně „rozhoupala“, nebo samčí tanec, kdy se vám nápadník mění před očima v cosi mimozemského. A vzpomeňte si na tohle tvrzení, až uvidíte orlí předávku kořisti za letu. Díky šikovnosti tvůrců se ve filmu kromě úchvatných záběrů krajiny a akcí zvířecích protagonistů odehraje i několik kratičkých epizod, skoro by se dalo říct gagů, které k námluvám libovolného druhu prostě patří.  Zamilovaná zvířata zase jednou nám, kteří se hrdě nazýváme pány tvorstva, připomínají, že se od všech ostatních obyvatel planety lišíme hlavně zbytečnou ukecaností. Pokud jde o hledání protějšku a partnerské soužití, tak stoprocentně. Ne že by samci, lákající partnerku, používali výhradně pantomimu. Mám na mysli hlavně zábavnou podobnost od příprav na rande a úpravy srsti včetně koupele přes trénink osvědčených grifů, do slova a do písmene natřásání peří před vyhlédnutou partnerkou a rvačky s potenciálními konkurenty až po rozkošnické povalování, když je po všem. Ale i dělbu péče o potomstvo.  Kdo si nechá tenhle malý skvost ujít v domnění, že z kabelovky ví o zvířatech všechno, bude mít smůlu. Zamilovaná zvířata nejsou National Geographic ani běžný dokument, mnohem blíž mají k dílům jako Baraka, už pro minimum komentáře a citlivý soundtrack Philipa Glasse, který dokáže stejně dobře podbarvit Candymana jako Hodiny nebo Naqoyqatsi. Neuvidíte v něm boj o přežití a krev, protože i souboje samců tady probíhají navýsost rytířsky. Je to film, na který můžete vzít i prvňáka, ti, co plánují první rande, by neměli váhat ani vteřinu a nejspíš se na něj vydá každý, kdo má nejen rád němé tváře, ale hlavně si dokáže bez problému přiznat, že se od nich můžeme a máme co učit. Nebo se „jenom“ nechat pobavit a ohromit jejich krásou.  Richard Světlý P. S.: Kdyby se vám někteří jeleni nebo zajíci zdáli povědomě „obyčejní“, není divu, film se kromě exotických lokalit Polynésie, Keni, Malajsie nebo Singapuru natáčel i v Polsku.

Miloš Bárta

hodnocení autora recenze: 100%
hodnocení čtenářů: 49% (20x)
premiéra: 29.01.2009 originální název: LAS ANIMALS AMOUREUX distributor: SPI

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.