Základní instinkt 2

Tentokrát vyplavala v Londýně. Chlípná, krvežíznivá, provokující manipulátorka, nadržená úchylnou fantazií a potřebou zahrát znovu tuhle hru, ze které byli mnozí před čtrnácti lety hotoví tak jako ona, když si to v San Franciscu rozdávala s detektivem Nickem Curranem a sekáčkem na led. Režisér Paul Verhoeven jí tehdy pořídil jeden nesmrtelný podhled do klína a se scenáristou Joem Eszterhasem nabídl roli elegantní samice a spisovatelky Catherine Tramellové (které žádný chlap ani ženská neodolá). Základní instinkt (1992) měl slušně vystavěný příběh, hustou atmosféru, napětí, spád i sugestivní herecké výkony a stal se v žánru erotického thrilleru kultem.

A také si řekl o pokračování, které, natočeno se stejným týmem a o nějakých deset let dříve, by nabídlo slušnou šanci, že si to s Catherine znovu pěkně užijeme. Takto se vrací ve chvíli, kdy už nic není, jak bývalo. Stylového Verhoevena vystřídal na žhavý thriller příliš vlažný režisér Michael Caton-Jones (Rob Roy), zkušeného vypravěče Joea Eszterhase, jemuž nic úchylně lidského není cizí, (ne)nahradil  autorsky sterilní, manželský scenáristický tandem Henry Bean a Leora Barishová a živočišného Michaela Douglase nezastoupil (zřejmě největší omyl „dvojky“) toporný erotický „Frigo“ David Morrissey (Mandolína kapitána  Corelliho), který ve společnosti vláčné tygřice Tramellové připomíná malého Bobeše, jehož odložili v nevěstinci. Ale ani Harrison Ford, Robert Downey, Jr., Kurt Russell, Pierce Brosnan, Bruce Greenwood či Benjamin Bratt, kteří byli zpočátku ve hře o tento nevděčný part, by chatrný příběh zřejmě nezachránili.

Osmačtyřicetiletá Sharon Stoneová ovšem také nemůže očekávat, že tu vystačí s jediným, démonicky vytřeštěným pohledem a klipově aranžovanými nástupy. Jenomže i jí scenáristický slepenec, kromě mírně vulgárních a silně stupidních replik (typu „Mám z toho trauma, kdo ví, jestli se ještě někdy udělám“), nabízí jen sošné postávání, nezáživné plkání, smilné civění, povinnou soulož s psychoanalytikem, hysterickou scénu v jacuzzi a závěrečné finále ve cvokárně (kde vám, když se včas vzbudíte, řekne, jak to vlastně bylo). Přestože je i tentokrát její „krvavý“ román příběhem o sexu, násilí a smrti, tedy ingrediencích, které ji vždy spolehlivě rozpohybují hormony, výsledkem není thriller erotický, ale spíše frigidní, kde se budete nudit a smát tam, kde byste neměli. 

 Základní instinkt 2 je nevyvedený a vcelku zbytečný film, natočený na téma čím větší adrenalin, tím lepší orgasmus (čemuž ovšem odpovídá jen úvodní sekvence). Nevím, zda v „trojce“, na kterou má Sharon údajně zálusk, si bude sedat obkročmo na židli ve spoďárech nebo naostro, nevím, zda u ní zvítězí v „dvojce“ naznačené nekrofilní sklony (na chlapa, s nímž si zasouložíte, zapomenete, jeho teplou mrtvolu si ale budete pamatovat) či se místo klasického sexu bude dál věnovat jen vyjebávání mozků (z čehož ji podezírá inspektor Washburn). Vím jen, že bych to, pro záchranu všech základních instinktů, které mám rád, už potřetí nechtěl zažít!