recenze / Gran Torino

Gran Torino

Gran Torino

Clint Eastwood exceluje na všech frontách ve vyzrálém příběhu o sousedských vztazích a účtování s vlastním životem

Gran Torino je elegantní auto z Fordovy továrny, které se vyrábělo v 70. letech – jezdila v něm mimo jiné i legendární dvojice detektivů Starsky a Hutch. Ve stejné době řádil Clint Eastwood na plátnech kin jako Drsný Harry. Oba tyto symboly své doby se nyní setkávají v příběhu ze současnosti. A stejně jako získává ono auto s přibývajícími lety na hodnotě, nabývá jí prokazatelně i někdejší představitel svérázného policisty. Nepřekvapuje tedy, že je coby režisér schopen diváky uchvátit v jednom roce dvěma filmy najednou. Po Výměně, natočené podle skutečných událostí, přichází se snímkem, který sice stvořila fantazie scenáristů, ale působí stejně realisticky.Každý z nás má nějakou tu minulost. Starý muž jménem Walt Kowalski (Clint Eastwood) zažil peklo korejské války, odkud si přinesl šrámy na duši. Zbytek života strávil u Forda v továrně. Jedno autíčko má v garáži jako památku na ty roky – je to právě ono Gran Torino, po kterém se film jmenuje. Sám mu kdysi osobně na výrobním pásu nasadil hřídel volantu. Každý z nás má i přítomnost a ta Waltova je dost tristní. Právě mu zemřela milovaná žena. Synové, se kterými si nerozumí, jsou sice dospělí chlapi s rodinami, ale jinak rozmazlení sobečtí frackové. A sám Walt je typem nabručeného dědka, jakého každý z vás určitě někdy potkal. Na všechno nadává, odmítá cokoliv nového a odlišného a říká bez obalu, co si myslí. Na národnostní menšiny má svůj xenofobní názor ještě z oné korejské války. Když se mu do sousedního domu přistěhuje rodinka Asiatů, jen si odplivne. Nerad se smiřuje s tím, že v téhle čtvrti řadových patrových domků s trávníky už dávno bydlí hlavně chudí přivandrovalci. Roky pěstovaná slupka nevlídného tvrďáka ovšem začne pomaloučku opadávat. Pod ní se – zprvu proti Waltově vůli – ukazuje přece jen něco vlídnějšího. Nemalou roli na téhle proměně má Sue (Ahney Her), asijská dívka odvedle. Je vzdělaná, otevřená, sympaticky drzá i milá současně. To její bráška Thao (Bee Vang) je proti ní břídil. V rodině bez otce neumí zastávat mužskou roli a navíc si ho vzal na mušku jeden z pouličních gangů, vedených jeho bratránkem. Poté, co ho tahle partička primitivních flákačů vysvobodí z rukou partičky jiných primitivů tmavé pleti, dostane Thao „přijímací“ úkol. Má ukrást právě ono Gran Torino, co stojí v garáži souseda. Role jsou tedy zdánlivě rozdány, jenže nevrlý stařík v důchodu není drsný inspektor ze San Francisca. Tahle bitva se bude odehrávat převážně na jiném poli, a třebaže nakonec dospěje k takřka westernovému závěru, její hlavní část se odehraje v srdci Walta Kowalského.Gran Torino – ačkoliv tu dojde i na střílení – není akční film, kde byste měli očekávat zbraň v každém druhém záběru. Většinu času se tu neodehrávají žádné násilné dějové zvraty. Lidé prostě jednají tak, jak je to obvyklé. Možná by téma otvírání jednoho starého a nepřístupného srdce bylo samo dostatečně nosné. Vznikl by pohodový rodinný snímek s morálním ponaučením, pánové by uznale pokývali hlavou, dámy utřely oči. Jenže tohle je v každém slova smyslu film Clinta Eastwooda, takže zde nakonec vyvstane nutnost konfrontace dobra a zla. Ostří hoši typu inspektora Callahana z někdejších Eastwoodových filmů často nejdřív stříleli a potom přemýšleli – s bezcitnými darebáky to prostě jinak nešlo. S těmi, kterým musí čelit Walt Kowalski, to také jinak nejde, ale zvolené řešení vás nejspíš překvapí stejně jako je.Zatímco ve Výměně zářil Clint Eastwood jako režisér, v Gran Torinu máme možnost vychutnat si i jeho herecké umění. Čtyři roky po Milion Dollar Baby se vrátil ve velkolepém stylu i před kameru. Jeho Walta v něčem chápeme, v něčem odsuzujeme, ale vždy nám díky Eastwoodovu výkonu připadá věrohodný. Poznáme, co ho vytočí, a přesně víme, co se stane, když mu vypočítavý synáček se snachou přijdou nabídnout přestěhování do domova důchodců. Postupně si zvykneme na jeho politicky nekorektní hlášky směrem k sousedům a přijmeme i jeho „chlapskou řeč“ s kamarádem holičem. Rovněž Kowalského postupné „polidšťování“ a odbourávání rasových předsudků působí věrohodně, možná i proto, že má s Eastwoodem hodně společného. Oba nosili léta masku drsného chlápka. Teď je čas bilancovat a předávat poselství. To, že je film mistrovsky zpracován i po řemeslné stránce, je už u Clinta Eastwooda samozřejmostí. Kamera, která vtáhne do děje, žádné zběsilé střihy, přesně vypointované scény – a samozřejmě hudba. Hodně se asi napíše o závěrečné písni, která nese stejný název jako film. Clint Eastwood je jejím spoluautorem a v úvodu písničky ho uslyšíte i zpívat. Nebuďte tuctovými filmovými konzumenty, kteří prchají ze sálů, jen co naskočí závěrečné titulky. Ne, nečeká vás žádný vtípek nebo doplněk za titulky, ale byla by to neúcta. Je to emocionální vyvrcholení filmu, třešinka na dortu, dárkové balení.A ještě něco: v minulém čísle jsem si u recenze Výměny dovolil o mistrovi psát familiérně jako o Clintovi. Tenhle film mi dává možnost nápravy. Udělal bych to i bez Gran Torina, ale je to o velký důvod navíc: takže prohlašuji se skloněnou hlavou, pokorou a obdivem, že to pro mě bude vždy už jen Pan Eastwood.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 100%
hodnocení čtenářů: 79% (237x)
premiéra: 16.04.2009 originální název: Gran Torino distributor: 35 mm

Hodnocení významných recenzentů:

Night |

100% - Chodte vsetci do kina, vy sráči. :-) Uvidíte veľký-malý príbeh a pochopíte, prečo vám hovorím sráči.

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.