recenze / Nouzový východ

Nouzový východ

Nouzový východ

Kate Winslet a Leonardo di Caprio po letech opět spolu na nebezpečné komorní plavbě mezi ledovci snů, příležitostí a odcizení

V životě každého člověka přichází období, kdy se zastaví a na svůj probíhající osud se podívá jinýma očima. Sny se náhle zdají být uskutečnitelné a my jim věříme. Začínáme plánovat, nadechujeme se ke změnám. Je to opojný pocit, tím silnější, čím více jsme – ať už vědomě či podvědomě – nespokojeni se způsobem života, jaký jsme doposud žili. Jenže někdy tím uvedeme do chodu události, které pak předvedou, jací skutečně jsme, a přinesou i změny, jaké jsme si nepřáli.Právě o tom vypráví v pořadí čtvrtý celovečerní film Sama Mendese. Debutoval vynikající Americkou krásou, následovala stylová Road to Perdition a naposledy se nám představil Mariňákem. Nyní sáhl do úplně jiného soudku a předkládá nám psychologickou studii jednoho manželského vztahu. A do hlavních rolí obsadil kromě své životní partnerky Kate Winslet také jejího hereckého partnera z Titanicu – Leonarda Di Caprio. Příběh se odehrává v padesátých letech minulého století v Americe. Frank a April Wheelerovi jsou mladý sympatický pár se dvěma dětmi. Bydlí v útulném domku kdesi v Connecticutu. Zatímco April se stará o domácnost a potomky, Frank jezdí každý den pravidelně vlakem do stejné práce, kam kdysi jezdíval i jeho otec. Dny jsou jeden jako druhý, klasický životní i manželský stereotyp. Jak Frank, tak April ovšem cítí, že mají na víc. Ona kdysi studovala herectví (a nyní se mu občas – amatérsky a neúspěšně – zkouší věnovat), on snil mimo jiné o tom, že by hledal svoji identitu v Paříži, kterou poznal za války jako voják. V den Frankových třicátých narozenin předkládá April svému manželovi návrh na změnu stávající jednotvárnosti: co takhle odjet do Paříže a splnit si tam své sny? Ona si najde práci a Frank zatím může v městě nad Seinou hledat sám sebe… Frank, který mimochodem bezprostředně předtím jen tak svoji ženu podvedl s novou pracovnicí, po určitém váhání přijímá. Ano, oni budou těmi, kdo naruší tu zdánlivou nutnost podlehnout předem napsanému životnímu scénáři! Jenže… jenže lidé míní a okolnosti mění. Na straně každého z nich se vyskytne závažný důvod, proč plán, se kterým už seznámili i své přátele a známé, změnit. Nouzový východ je pomalý, komorní film, precizní psychologická studie o odkrývání vrstev v nás, o tom, kým jsme ve skutečnosti. Pomalu zajíždí do vztahu Franka a April jako nůž a čím hlouběji to je, tím víc to bolí. Už od začátku – přinejmenším od Frankovy nevěry – vnímáme, že tím slabším článkem je on. Pro April to byl „kluk, co se na ni usmál na večírku“ a okouzlil ji. Vždycky v něm viděla něco víc, a když přišlo těhotenství, vzdala se svého studia herectví a snů s tím spojených. Frank je snaživý, výmluvný a současně mnohem více ovlivnitelný a méně pevný v kramflecích. Problém je v tom, že když se dva lidé potkají, vytvoří si o sobě iluze… a April si ty své o Frankovi dál v sobě nese. Skutečně ho považuje za výjimečného muže, který si nezaslouží ubíjející kancelářskou práci a denní rodinný řád. Sama je smířená s rolí matky a manželky a chce, aby alespoň Frank v sobě rozvinul nevyužitý potenciál, jemuž ona věří.Oba hlavní představitelé předvádějí na plátně, kam se za dobu od Titanicu herecky dostali – a je to skutečný koncert. DiCaprio už se dávno vynořil z vod Atlantiku a prokázal mnohokrát, že je herec par excellence, ale v roli Franka Wheelera opět posouvá svůj projev dál. Plně se podřizuje charakteru postavy a věříme mu každou prožívanou emoci. Na rozdíl od něj Kate Winslet v roli April spoléhá hlavně na to, co je nevyslovené, na práci očí, na gesta. Ústřední herecké duo doplňuje Kathy Bates (další herečka z Titanicu) jako jakási starší „patronka“ páru, Michael Shannon v roli jejího psychicky nemocného syna a David Harbour s Kathryn Hahn jako přátelé Wheelerových Shep a Milly. Absolutorium si zaslouží rovněž kamera Rogera Deakinse (dosud hlavně dvorního kameramana bratrů Coenových) a melancholická hudba Thomase Newmana, která je podstatným pocitovým průvodcem příběhu. Dnešní generaci třicátníků, tedy stejně starých diváků, jako jsou hrdinové příběhu, bude možná situace páru trochu vzdálená, protože styl života se mezitím změnil. Nicméně každý, kdo někdy řešil ve vztahu otázky kariéry, dětí a stereotypu, v něm určitě nalezne styčné body se svým životem – a každý, kdo někdy zažil vyhrocenou a zásadní partnerskou hádku, při které neměl čisté svědomí, se bude stydět. Nouzový východ není film pro naivní romantické obdivovatelky někdejšího páru z Titanicu. Tentokrát platí, že zasáhne tím víc, čím více máte životních zkušeností (a není to jen otázka věku). Jestli bych ho k něčemu přirovnal, tak k jakési jemnější variantě Polanského Hořkého měsíce. Je to film, ve kterém se dozvíme spoustu věcí nejen o páru, který sledujeme, ale i sami o sobě. Paradoxní je, že jediný, kdo ve filmu vidí věci jasně a vyslovuje pravdivá stanoviska, je blázen, tedy inteligentní, ale duševně nemocný syn starší známé páru.Po filmu vám nejspíš bude smutno, i když na něj půjdete ve dvou. Možná to poselství nezachytíte, a tak oceníte nanejvýš strhující herectví obou protagonistů – ale i to stojí za návštěvu kina. A třeba pocítíte na duši hořkost z jedné naznačené varianty: že přežít se dá ve vztahu i tak, že se naučíme nevnímat.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 100%
hodnocení čtenářů: 88% (79x)
premiéra: 29.01.2009 originální název: Revolutionary Raad distributor: Bontonfilm

podrobnosti: IMDb

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.