recenze / Příběh o Zoufálkovi

Příběh o Zoufálkovi

Příběh o Zoufálkovi

Takhle nějak by to dopadlo, kdyby se Dumbova matka vyspala s Remyho otcem z animáku Ratatouille.

Myšák Zoufálek má velké srdce, ještě větší uši a odvahy na rozdávání. Zatímco ostatní kluci se schovávají za lavicí, jakmile se ozve zasyčení, Zoufálek si spokojeně kreslí na papír obrázek kočky a ještě jí dá jméno Flofy. Zoufálek je zkrátka trochu jiný, a aby toho nebylo málo, vedle odvahy má zálibu ve čtení knih a rád si povídá s lidmi, což už překračuje u jeho krajanů veškeré hranice. Ušatý hrdina je tak vyhnán do temných kobek a vydává se na dobrodružství, na němž zachrání princeznu (lidskou), celé království (lidské i myší) a ostatním dokáže, že na odvážné myši nemusí být nutně něco špatného.Příběh o Zoufálkovi je adaptací jedné z nejoblíbenějších dětských knížek současnosti. Na filmu je stejně jako na stejnojmenné knize zajímavý jistý hořký podtón celé podívané – i když je příběh rámován klasickými pohádkovými proprietami o nalezení sebe sama, bojem o uznání a občasnými rodinnými vtípky, je celý koncept postaven na nešťastných lidech/myších/krysách, které žijí jiný život, než jaký by chtěli. Na rozdíl od ostatních kreslených filmů nechce Příběh o Zoufálkovi tvrdit svým divákům, že život je peříčko a že když budeme vší silou bojovat o to, na čem nám záleží, vždy uspějeme. Někdy má člověk zkrátka jen omezené možnosti a podle toho musí volit.Snímek režírovali Robert Stevenhagen a Sam Fell, přičemž druhý jmenovaný má prsty v režii jiného myšího animáku, komedii Spláchnutej. Stylem se snažili přiblížit klasickým disneyovkám, které více sázely na příběh nežli na akci (díky tomu se děj bohužel čas od času vleče). Animací se Zoufálek přirozeně nemůže rovnat Pixaru, naštěstí ale nabízí poměrně osobitý styl, který občasnou statičnost obstojně vyvažuje. Stejně tak příběh není natolik oslovující, přestože pracuje s poměrně svěžím konceptem a vyvaruje se v poslední době stále populárnějších popkulturních odkazů. Na památný film tu chybí větší propracovanost motivů a celkově lepší přiblížení hrdinů (postav je ve filmu několik, všechny však stojí v Zoufálkově stínu, který má „stuartlittleovské“ charizma). V rámci „povinné“ návštěvy kina s dětmi je nicméně Zoufálek jednou z těch lepších voleb. Příběh se vyvaruje laciného moralizování i hudebních čísel a sem tam zaujme (v animovaném filmu nevídanou) tragičností. Ne že by snad někdo umíral ve zpomalených záběrech, pořád jsme ve filmu pro děti (a Lví král je jenom jeden). Každopádně tolik věrohodných smutných očí jsem v kresleném filmu ještě neviděl.

Tomáš Chvála

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 52% (20x)
premiéra: 05.02.2009 originální název: Tale of Despereaux distributor: Bontonfilm

Hodnocení významných recenzentů:

gr8escaper |

40% - Zoufale mdlý animák postrádající jakékoliv tempo a ztrácející se v přemíře postav a dějových linií...

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.