recenze / Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Brad Pitt mládne a mládne v konvenčně zpracovaném neobyčejném příběhu.

Filmy Davida Finchera zprvu přinášely něco nového, co tu ještě nebylo. Pomineme-li třetí díl Vetřelce, který posunul sérii výrazně jinam, přišly následně takové pecky jako Sedm a Klub rváčů. Od Úkrytu (2002) se už zdálo, že řemeslo, jakkoliv dokonalé, přebírá vládu nad neotřelostí. Zatím posledním Fincherovým filmem je Podivuhodný případ Benjamina Buttona – a ačkoliv jeho příběh je obsahově velmi neobvyklý, z hlediska formy je zpracován sice vytříbeně, ale poměrně konzervativně. Za námět snímku posloužila kratičká povídka Francise Scotta Fitzgeralda. Tu významově velmi pozměnil scenárista Eric Roth a zpracoval ji do takřka tříhodinového vyprávění o muži, který jde tělesně proti proudu času. Benjamin Button (Brad Pitt) se narodil v den, kdy skončila první světová válka. Matka zaplatila jeho příchod na svět svým životem a otec, když ho spatřil, raději se ho zbavil. Benjamin totiž nevypadal zdaleka jako zdravé novorozeně, spíš jako zrůda. Namísto toho, aby podle původního otcova úmyslu skončil v řece, ocitá se nakonec na prahu domova pro seniory. Lékaři mu nedávají moc dlouhé šance na život – jeho tělo je opotřebené, jako by opravdu žilo už osmdesát let. Náhradní matkou se mu stává dobrácká černošská ošetřovatelka Queenie (výborná Taraji P. Henson), která ho vydává před ostatními za opuštěného synovce. Benjamin ovšem oproti očekávání neumírá, ale jeho tělo začne postupně mládnout. S duší dítěte a tělem starce prožívá „dětství“ – a opravdu se učí chodit. Později nastupuje i do prvního zaměstnání a absolvuje první návštěvu vykřičeného domu. Na své abnormální cestě životem potkává ženu svého srdce Daisy – nejprve jako malou dívku (Elle Fanning), poté i jako mladou a postupně stárnoucí ženu (Cate Blanchett). Celý příběh je sice vyprávěn Benjaminem, ale my ho přijímáme zprostředkovaně. Umírající Daisy totiž předala na nemocničním lůžku Benjaminův deník své dceři a ta jí z něj předčítá. To vše je podmalováno blížícím se hurikánem Katrina. Po formální stránce je Fincherův film mistrovským dílem. Po celou dobu 166 minut vás nutí nespustit oči z plátna. Vizuální stránka je úchvatná, hudební doprovod nevtíravý a přitom přesně podbarvující a Brad Pitt zejména v první polovině filmu jako starý muž velmi uvěřitelný. To, co zde chybí k dokonalosti, je absence emocí. Od takto osudově a romanticky pojaté story divák právem očekává, že nezůstane jen v pozici pasivního pozorovatele, ale bude vtažen do děje a bude vše spoluprožívat. To se filmu příliš nedaří, přitom scén s potenciálním emočním nábojem je zde spousta. Scenárista Eric Roth má na svém kontě i Forresta Gumpa a na zpracování příběhu Benjamina Buttona je to znát. Jenže to, co procházelo v lehce ironické nadsázce, funguje ve vážně a chladně pojatém příběhu jen napůl. Benjamin prochází událostmi svého života, jako by kráčel galerií plnou obrazů. Přijímá je se stejně nezaujatou samozřejmostí, s jakou se lidé kolem něj nediví jeho fyzické anomálii. Ostatně pomineme-li fyzické stárnutí (a mládnutí) postav, i změny doby, kterých bylo za ta léta požehnaně, se odrážejí jen v tom, co je kolem nich, a ne v jejich záměrných skutcích. I druhá světová válka je podána přes jednu dramatickou scénu jaksi okrajově a nevzrušeně, jako kulisa. V tomto tempu pak náhlá změna stylu vyprávění, týkající se podrobného vylíčení osudového Daisyina dne, působí jako zajímavá, oživující, ale v celkovém kontextu rušivá vložka. Co se týká samotného základního dějového činitele, tedy skutečnosti, že někdo může svůj život prožívat v opačném gardu, není vysvětleno, proč k němu došlo. V úvodu filmu zazní příběh o hodináři, který sestrojil nádražní hodiny tak, že šly pozpátku, ale to je spíš dokreslující symbol. Samo mládnutí tak působí samoúčelně ve stylu „co by, kdyby“ a jeho ukončení pak nepřináší ani překvapení, ani vysvětlení, ani katarzi. Je ovšem jasné, že s vědomím toho, o čem film je, na něj nikdo nepůjde jako na realistické dílo. Dalším handicapem, který filmu brání v dokonalosti, se ukazuje být jeho délka – už vzhledem k tomu, že děj je vyprávěn ve stále stejné linii, sice zajímavě, ale bez větších citových výkyvů. Ne všechny epizody z Benjaminova života jsou stejně významné, aby si zasloužily svoji stopáž – kupříkladu jeho lodnické kariéře je ve filmu věnován až příliš velký prostor. Pittův výkon je ukázněný a podřízený figuře. K tomu, že vyznívá mistrovsky, přispívají dvě výhody: díky scénáři nemusí příliš dávat najevo to, co prožívá, a díky své „baby face“ je pro roli Benjamina nejvhodnějším adeptem. Cate Blanchett jako jeho partnerka věrohodně zachycuje proměnu bohémské baletky ve zralou ženu. Jako pár se mi však oba více líbili v Babelu, kde bylo jejich herectví civilnější.Zatímco k Forrestu Gumpovi od téhož scenáristy se diváci rádi vracejí znovu, docela by mě zajímalo, kolik z nich bude ochotno dát si tuto velkou porci životních osudů v plném rozsahu vícekrát. Přes všechny uvedené výhrady je Benjamin Button skvostně natočenou podívanou, která vám nedovolí, abyste se napoprvé nudili. Je to vybroušený šperk, který sledujeme odděleni sklem výkladní skříně. Z formálního hlediska skoro bezchybné dílo, ale struny nerozechvěje…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 80%
hodnocení čtenářů: 85% (101x)
premiéra: 29.01.2009 originální název: THE CURIOUS CASE OF BENJAMIN BUTTON distributor: Warner Bros.

Hodnocení významných recenzentů:

Night |

80% - Life isn't measured in minutes, but in moments. Presne tak treba brať tento dlhý film, ktorý je dosť samoúčelný, ale zachraňujú ho skoro nezabudnuteľné momenty

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.