X-Men: Poslední vzdor

Mutantní spoluobčané jsou skoro v klidu: mají svého ministra ve vládě, odbojný Magneto je na útěku a Xavierova školička maskující mutantskou základnu tiše prosperuje. Potom ale Worthingtonova farmaceutická firma vyvine preparát potlačující buněčnou mutaci a ti, kteří cítí svou odlišnost jako nemoc, mají šanci stát se lidmi. Ti, kteří jsou na příslušnost k Homo sapiens superior pyšní a usilují o smír s lidmi, nevědí, jak dál. Magneto v čele teroristického Bratrstva vyhlašuje lidem válku a po boku má Jean Greyovou, která (znalci comicsu to věděli odjakživa) tragicky nezahynula na dně přehrady Alkali, ale naopak aktivizovala své neomezené (a neovladatelné) schopnosti. Coby Phoenix teď patří mezi žhavé akvizice mutantské filmové trojky. Tedy měla by patřit? Zápletka Posledního vzdoru se totiž točí kolem větičky ?Když někdo získá velkou moc, je důležité, k čemu ji použije?, což platí i v případě rozjeté filmové trilogie, u které bohužel došlo k výměně autora. Když Bryan Singer opustil rozpracovaný projekt ve prospěch Supermana, padla volba na Bretta Ratnera ? a pokud si myslíte, stejně jako hlavouni z 20th Century Fox, že ten Červeným drakem výjimečně zdařile korunoval hannibalovskou sérii, nebudete zklamáni ani tentokrát. Jinak samozřejmě ano! Ratner si s sebou přivedl nový tým (vypadli klíčoví Singerovi spolupracovníci z obou předchozích dílů, scenárista David Hayter a kameraman Newton Thomas Sigel). Zak Penn, autor námětu dvojky (podíl na námětu Posledního akčního hrdiny, Elektra) podepsal scénář spolu se Simonem Kinbergem (xXx, Mr. & Mrs. Smith). A z obsazení se nejviditelněji vytratil Alan Cumming (úchvatný Nightcrawler z dvojky)? Singer je dnes asi nejosobitějším a zároveň nejúspěšnějším režisérem comicsových filmů (Sam ?Spiderman? Raimi promine a Ang ?Hulk? Lee se nebude zlobit). I když se Ratner zjevně snažil na něj navázat, výsledek vyhlíží, jako když se Shrek pokouší pěstovat chřest. Jeho zbídačené, myšlenkově čvachtavé a emocionálně rozbahněné filmové políčko na okraji superplodné comicsové bažiny nenabízí labužnickou ani výživnou podívanou. Jistě nejde o nejhorší comicsový film na světě, ve vztahu k X-M dvojce je to ovšem bída. Zduste slzu: i když na mne Poslední vzdor působil tak, jako by se Harryho Pottera znovu ujal Chris Columbus, nemá smysl tesknit po tom, co nikdy neuvidíme. I ten, kdo nezná mimofilmové souvislosti, se ale neubrání nejasnému pocitu, že Ratnerův povadlý chřest koření v úplně jiné půdě. A není to jen tím, že gay Singer si pohrál s jedním z významů marvelovského comicsu a zvýraznil prvek ?jinakosti? svých hrdinů (i když všechny milostné scény mu fungovaly ? na rozdíl od Ratnera). Hodně vody se přivedlo na mlýnek Halle Berryové, která ? na rozdíl od Cumminga ? se Singerem už spolupracovat nechtěla a nyní se jistě těší z toho, že Storm protlačila až do čela mutantské party a že dosavadní soupeření Magneta a Xaviera zastínil konflikt dvou mutantských vůdkyň. Scénář obsahuje další posuny, jež jsou ale, stejně jako tento, rozpracovány jen mělce a polovičatě a přitom chrleny na diváka s dogmatickou plakátovostí. Otázka způsobu ?léčení? konfliktů tohoto světa je přitom zajímavá a aktuální: pohled na nádhernou mutantku Mystique, jež se násilně mění v lidsky ?obyčejnou? Raven Darkholmeovou, je jistě k zamyšlení. Věty jako ?Uvažuji, jak může existovat demokracie, když někdo umí pohnout městem silou myšlenky? nebo ?Hněv zhrzené mutantky je horší než peklo? působí komicky. Nikdy bych nevěřila, že se u x-menské série budu bavit na účet autora i špatně vedených herců (což platí i pro McKellena!). Ratner postrádá Singerovu mnohoznačnost a eleganci a nenašel si čas ani na komplikované vztahy hrdinů (jež tak zdobily dvojku). Řada triků i maskérských efektů bije do očí. Neblahým důsledkem snahy o ?realistický? design (!) je pak fakt, že jsou hercům vidět pupínky, vyhlížejí nedefinovatelně ošklivě a opotřebovaně. A tak jsem zjistila, že sleduji, jak mému oblíbenci Hughu Jackmanovi roste břicho, a kritizuji takové ?normální? nelogičnosti, jako že jeho hrdina regeneruje tělo včetně prostříleného nátělníku a ? a jen čekala, až to Ratner doklepe do konce. A to jsem se těšila na digitální omlazení Xaviera a Magneta,?terminátorskou? simulaci bojové akce Xavierových žáků (i na ten Loganův eastwoodovský doutník)... Jenže mne přestalo bavit předvídat děj, obdivovat nové superhrdiny a držet palce zamilovaným teenagerům. Netěšila mne ani závěrečná potyčka na Alcatrazu, jež není žádným ?definitivním? soubojem dvou světů (i když tu létají vzduchem větší předměty než předtím). Když jsem si ovšem (s okem slzou nezvlhlým) spočítala, kolik hlavních postav Ratnerův tým odkrouhl, našla jsem v té ?definitivnosti? přece jen zrnko dobrého: Poslední vzdor je přece závěrem trilogie. A kdyby Ratner natočil další díl, nechám si ho pěkně zahnít na video.