Číňan

Nejsnazší cestou k získání státního občanství bývá formální sňatek za patřičnou úhradu. Violoncellista Louka (Zdeněk Svěrák) takhle přišel k trabantu a – pětiletému ruskému klukovi (Andrej Chalimon), nadšená ochránkyně přírody Bront? (Andi MacDowellová) zase k bytu s nádherným skleníkem a – francouzskému neotesanci s duší dítěte (Gérard Depardieu). Kolja si vysloužil Zlatý glóbus i Oscara, Zelená karta se musela spokojit „jen“ se Zlatým glóbem.

Dánsko-čínská tragikomedie Číňan, která byla s velkým úspěchem uvedena v soutěži loňského festivalu v Karlových Varech, staví na obdobné zápletce, ale i ona volí vlastní peripetie a vlastní rozuzlení: Dánského instalatéra Kelda (Bjarne Henriksen) po pětadvacetiletém soužití právě opustila manželka. Robustní mlčenlivý muž propadl apatii: nevěnuje se své firmě („Zavřeno, protože...“), nevěnuje se bytu, nevěnuje se sobě. Mlčky hledí do prázdna a přemýšlí, kde se stala chyba. Náhoda a hlad ho zaženou do čínského bistra na protější straně ulice. Neví, co si má dát. „Sex s kuřetem?“ diví se a zvolí neutrální strategii s menu č. 1 a druhý den s menu č. 2 a třetí den s menu č. 3... Když je u čísla 22 kompletní nabídka menu vyčerpána, podnikavý a upovídaný majitel bistra Feng (Lin Ku Wu) nabídne Keldovi tykání. O pár kapitol (a katastrof) později je Keld pro Fenga natolik důvěryhodnou postavou, že mu nabídne citlivý obchod: Formální sňatek s jeho mladší sestrou Ling (Vivian Wuová). Ona získá trvalý pobyt, on patřičně kulatou sumu dánských korun, kterou po rozvodu dluží své bývalé manželce. Spokojeni budou všichni. Teď jde jen o to všechno nacvičit a sehrát tak, aby imigrační úředníci nepojali sebemenší podezření. A právě v tomto okamžiku přeskočí mezi oběma manžely první jiskřička vzájemných sympatií...

Jakkoliv není zápletka filmu a její další peripetie nijak originální, film má své nepochybné kouzlo. Především díky tomu, že si nehraje na nic, čím není. Důsledně ctí jednoduchou linii příběhu a nesnaží se ji zvenku nijak dodatečně vylepšovat a ozvláštňovat. V jednotlivých kapitolách, uvozených titulkem a lekcí konverzace, preparuje celý příběh pěkně krůček po krůčku. Nesnaží se o nějaké širší kulturní lekce, nevyžívá se v pitvání rasových, náboženských či společenských odlišností, za všech okolností sleduje jediné – své hrdiny.

Druhou velkou devízou Číňana je prostor (na dnešní poměry snad až nebývalý), který poskytuje jak představitelům hlavních rolí, tak divákům. Nejde o žádnou užvaněnou komedii (on neumí čínsky, ona neumí dánsky), která by stavěla na silných slovech a efektních situacích, nýbrž o citově velmi osobní a naléhavý film, který dokáže diváka zaujmout pouhými pohledy a mlčením. Jeho neohrabanost a vztahová nepraktičnost dojímá stejně jako její křehkost, samota, krása i obavy z neznámého světa, jenž ji obklopuje.

Číňan není z kategorie těch filmů, které vás dostanou na lopatky, spíš vám zalezou někam pod kůži a při každé vzpomínce vyvolají příjemně nepřítomný úsměv. Neohromí, ale potěší. Občas vás sice napadne, že se příběh ubírá až příliš přehlednou scenáristickou krajinou, že by silnější moment překvapení ze strany skutečného života neškodil, ale na druhou stranu zase na rozdíl od jiné dánské romance Italština pro začátečníky, kterou jsme v našich kinech viděli zcela nedávno, nesází na Dogma 95 a její „řemeslnou ušmudlanost“. Číňan je barevným, širokoúhlým filmem pro široká nezkornatělá srdce, co se ještě nebojí dojmout.