Erasmus 2

Před necelými pěti lety film Erasmus a spol. francouzského režiséra a scenáristy Cédrica Klapische zapálil mnoho srdcí a počet zahraničních vysokoškolských stáží přes instituci Erasmus se rapidně zvýšil. Co asi udělá s diváky druhý díl? Nejspíš totéž co jednička: někoho nadchne uvolněná atmosféra a režijní lehkost, jiného otráví povrchnost děje, roztříštěnost a absence výrazné narativní linie.

Někdejší student Xavier (ve velmi civilním, až nezajímavém podání francouzské novy Romaina Durise) se rozhodl pro spisovatelskou dráhu a ve svých třiceti letech se stále vídá s barcelonskými přáteli. Hlídá dítě své expřítelkyni, nesnesitelně naivní ekoložce Martine (jedna z nejnesympatičtějších rolí „Amélie“ Audrey Tautouové, připomínající její otravnou Michele z nudné komedie Bůh je velký, já ne). K nonkonformní lesbičce Cécile, televizní komentátorce burzovních událostí, se dokonce přestěhuje. Že na prahu Kristových let nemá vlastní byt? To není zdaleka tak hrozné jako fakt, že se nedokáže kvůli jedné dívce vzdát všech ostatních – stav tolerovatelný u pubescenta, ale ne u muže, jenž navíc po dvě hodiny

neopustí plátno. Jak Xavier vysvětluje, stále je zvědav, jestli se po „otevření“ jedné bábušky objeví další, ještě krásnější. Proto zní

překlad originálního názvu snímku matrjošky, ruské dřevěné panenky. Název je motivován také tím, že se nejrozvleklejší a nejméně zajímavá část děje odehrává v ruském Petrohradě, kam se přijel oženit Xavierův přítel, Angličan William. Jeho krásná sestra Wendy shodou okolností pomáhá v té době Xavierovi se scénářem soap opery, takže se podíváme i do Londýna. A právě zde Xavier začne dospívat, přestane otvírat další bábušky a zůstane u jediné.

Klapischovi se podařilo udržet ve snímku všechno, co si diváci zamilovali na Erasmu a spol.: překonávání bariéry cizích jazyků, šok ze vstřebávání nové kultury, „virtuální cestování“, netradiční love story a atraktivní téma hledání vlastní identity. Pravda však je, že tyto aspekty v poslední době masově využívají, takřka identicky s Klapischem, i další filmoví tvůrci – namátkou třeba Američan Jeff Schaffer, který předloni natočil svůj EuroTrip v České republice. Kdyby celý příběh nebyl zarámován a udržován v jakés takés konzistenci tím, že jej Xavier klepe do notebooku ve vlaku na záchodě (opravdu, film příznačně začíná i končí na toaletě TGV), člověk by řekl, že je to jen několik atraktivně sestříhaných dílů seriálu Přátelé volně položených za sebe. Největší svízelí této divácky příjemné pohádky pro dospívající však zůstává nesmyslné protahování děje v „petrohradské epizodě“ a více než dvouhodinová stopáž, která je pro žánr romantické komedie na hranici únosnosti.