Velký evropský filmový měsíčník
časopis CINEMA
Aktuální vydání: 05/2012
Chlapec v pruhovaném pyžamu
Největší hrůzy druhé světové války v komorním příběhu jedné rodiny
Dětství by mělo být obdobím bezstarostných her a pocitu bezpečí. Takové ho na začátku příběhu prožívá osmiletý Bruno. Žije v Berlíně se svými rodiči – citlivou matkou a otcem důstojníkem – a starší sestrou Gretel. Má své kamarády a to, že probíhá druhá světová válka, vnímá jen jako vzdálenou kulisu. Podstatná a osudová změna nejen pro Bruna nastává tehdy, když jeho otec povýší do důležité funkce a celá rodina se stěhuje na venkov. Zmíněnou funkcí je velitel koncentračního tábora, ovšem o co se jedná, to byste malému chlapci vysvětlovali jen stěží. Pro něj je otec hrdinou, který se stará, aby lidem bylo lépe. To, že by mohl být nositelem zla, respektive to, že nějaké takové zlo vůbec existuje, je prozatím dětskému pohledu naprosto vzdá-
leno.O tom, co „pracovní tábor“ přesně obnáší, neví vlastně ani Brunova matka (Vera Farmiga). Společně s dětmi následuje manžela do nového působiště. Od domu, ve kterém bydlí, je koncentrák vzdálený dostatečně na to, aby „nerušil“. Nikoliv však natolik vzdálený, aby ho v novém prostředí nudící se Bruno při svých průzkumech neobjevil. Setkává se tak se svým vrstevníkem, židovským chlapcem Shmuelem. Ten se ovšem nalézá na druhé straně plotu nabitého vysokým napětím. Mezi oběma kluky pomalu vzniká zvláštní kamarádské pouto, které neohrozí ani Brunova pozdější zrada. Nicméně takový atypický vztah si prostě koleduje o průšvih…Jsou filmy z války, které se snaží zasáhnout divákovo svědomí drastickými scénami za hranicí únosnosti – třeba ty čínské o masakrech v Nankingu. Jiné filmy volí formu silné citové spoluúčasti, až vydírání: velká světová dramata pak mívají svůj obraz ve velkých dramatech srdečních. Chlapec v pruhovaném pyžamu jde jinou cestou: působí komorně, realisticky a veškeré násilí i hrůzy jsou v něm – až na pár výjimek – pouze naznačovány. Vzhledem k tomu, že převážnou část děje prožíváme společně s osmiletým klukem, je tento způsob odhalování reality daleko účinnější než jakákoliv názorná přímočarost. Při otázkách typu „jakou hru to hrajete s těmi čísly?“ (míněna ta na koncentráčnických mundúrech) nás mrazí v zádech, protože my na rozdíl od Bruna odpovědi dobře známe. Osmiletý kluk prostě nemůže pochopit všechny ty „velké a důležité“ věci, které mezi sebou rozumní dospělí mají, jako třeba otázky rasové čistoty nebo stoupající efektivitu při likvidaci táborových vězňů. A když už začne pojímat podezření, že něco není v pořádku, stačí jedno tajně zhlédnuté promítání propagandistického filmu o skvělém životě v táboře a táta je zase hrdinou.Bruno je svým způsobem také vězněm. Stává se jím poté, co je mu ukradena podstatná část dětství. Pomyslným plotem jeho vězení je nový dům a omezený prostor, kde se smí pohybovat. Ve sterilním prostředí hledá dobrodružství. Když po příjezdu objeví ze svého okna nedalekou „farmu“, kde jsou zvláštní lidé „v pyžamech“, chce si jít hrát s dětmi „farmářů“. Plot, za kterým je jeho židovský vrstevník, si Brunova dětská logika nejprve zdůvodní tím, že je tam proto, aby neutíkala ven zvířata. Utrpení Shmuela za ostnatým drátem je pro něj nepřenosnou zkušeností. Naivitu v myšlení a chování Bruna a předčasnou dospělost ve tváři Shmuela doplňuje třetí dítě – dvanáctiletá Gretel. Na jejím příkladu vidíme, jak nepopsanou a ovlivnitelnou mysl dokáže zpracovat cílená propaganda. Pod vlivem obdivovaného poručíka Kotlera a domácího učitele Liszta, fanaticky přesvědčeného fašisty, se dívka stává obdivovatelkou zrůdných idejí. Až dějový zlom v závěru ukáže, že srdce zůstalo nepokaženo. Film byl natočen podle románu Johna Boynea (vyšel i v českém překladu). Ten o svém díle říká: „Je samozřejmé, že jakýkoliv příběh, který se odehrává v době holocaustu, je automaticky velice kontroverzní a jeho autor by si měl být od začátku velice jistý tím, co chce jeho prostřednictvím sdělit. To je patrně obzvláště důležité v případě knihy, jejímiž hrdiny jsou děti. Pro mě jakožto čtyřiatřicetiletého irského spisovatele byla jedinou možnou volbou cesta nevinnosti, příběh vyprávěný z pohledu poměrně naivního dítěte, které jen těžko chápe hrůzy světa kolem sebe. Věřím tomu, že tato naivita se velice přibližuje tomu, jak toto děsivé období může vnímat kdokoliv z mé generace.“Chlapec v pruhovaném pyžamu se obejde bez účasti velkých hereckých hvězd. Představitel otce, britský herec David Thewlis, je známý spíše z vedlejších rolí (mimo jiné profesor Lupin z Harryho Pottera). Vnímavou matku hraje Vera Farmiga (Dveře dokořán, Skrytá identita), mladého nacistického poručíka s atraktivní tváří a ďábelskou duší přesvědčivě ztvárnil Rupert Friend (Pýcha a předsudek). Z dětských hrdinů je věrohodnější utrápený Shmuel (Jack Scanlon) než hlavní hrdina v podání Asy Butterfielda. Tam, kde malý hrdina nestačí sdělit poselství svým herectvím, ale napomáhá působivě vypointovaný děj. Hudba Jamese Hornera (Titanic) k atmosféře filmu přesně sedí, nesnaží se přehnaně
dramatizovat a skrývá se v ní nostalgický smutek. Snímek se natáčel v Maďarsku – Budapešť byla vybrána zejména proto, že ideálně vyhovovala vizuálním požadavkům příběhu. Ubytovny, ve kterých se točily scény z koncentračního tábora, byly původně kdysi posta-
veny pro natáčení filmu Johna Hustona Návrat k vítězství. Ve filmu se nesvede žádná bitva, nedojde zde k vysloveně válečným scénám, a přesto vypoví o hrůzách druhé světové války všechno. Závěr, který působí poněkud „urychleným“ dojmem, je podán syrově a věcně. Na začátku příběhu je uveden citát: „Dětství
je měřeno zvuky, pachy a obrázky předtím, než nadejde temná hodinka rozumu.“
Ta Brunova přichází nenápadně, plíživě a dopadá se silou zkázonosné bouře. Rozum nás, diváků, by měl film režiséra Marka Hermana raději rozsvítit.
leno.O tom, co „pracovní tábor“ přesně obnáší, neví vlastně ani Brunova matka (Vera Farmiga). Společně s dětmi následuje manžela do nového působiště. Od domu, ve kterém bydlí, je koncentrák vzdálený dostatečně na to, aby „nerušil“. Nikoliv však natolik vzdálený, aby ho v novém prostředí nudící se Bruno při svých průzkumech neobjevil. Setkává se tak se svým vrstevníkem, židovským chlapcem Shmuelem. Ten se ovšem nalézá na druhé straně plotu nabitého vysokým napětím. Mezi oběma kluky pomalu vzniká zvláštní kamarádské pouto, které neohrozí ani Brunova pozdější zrada. Nicméně takový atypický vztah si prostě koleduje o průšvih…Jsou filmy z války, které se snaží zasáhnout divákovo svědomí drastickými scénami za hranicí únosnosti – třeba ty čínské o masakrech v Nankingu. Jiné filmy volí formu silné citové spoluúčasti, až vydírání: velká světová dramata pak mívají svůj obraz ve velkých dramatech srdečních. Chlapec v pruhovaném pyžamu jde jinou cestou: působí komorně, realisticky a veškeré násilí i hrůzy jsou v něm – až na pár výjimek – pouze naznačovány. Vzhledem k tomu, že převážnou část děje prožíváme společně s osmiletým klukem, je tento způsob odhalování reality daleko účinnější než jakákoliv názorná přímočarost. Při otázkách typu „jakou hru to hrajete s těmi čísly?“ (míněna ta na koncentráčnických mundúrech) nás mrazí v zádech, protože my na rozdíl od Bruna odpovědi dobře známe. Osmiletý kluk prostě nemůže pochopit všechny ty „velké a důležité“ věci, které mezi sebou rozumní dospělí mají, jako třeba otázky rasové čistoty nebo stoupající efektivitu při likvidaci táborových vězňů. A když už začne pojímat podezření, že něco není v pořádku, stačí jedno tajně zhlédnuté promítání propagandistického filmu o skvělém životě v táboře a táta je zase hrdinou.Bruno je svým způsobem také vězněm. Stává se jím poté, co je mu ukradena podstatná část dětství. Pomyslným plotem jeho vězení je nový dům a omezený prostor, kde se smí pohybovat. Ve sterilním prostředí hledá dobrodružství. Když po příjezdu objeví ze svého okna nedalekou „farmu“, kde jsou zvláštní lidé „v pyžamech“, chce si jít hrát s dětmi „farmářů“. Plot, za kterým je jeho židovský vrstevník, si Brunova dětská logika nejprve zdůvodní tím, že je tam proto, aby neutíkala ven zvířata. Utrpení Shmuela za ostnatým drátem je pro něj nepřenosnou zkušeností. Naivitu v myšlení a chování Bruna a předčasnou dospělost ve tváři Shmuela doplňuje třetí dítě – dvanáctiletá Gretel. Na jejím příkladu vidíme, jak nepopsanou a ovlivnitelnou mysl dokáže zpracovat cílená propaganda. Pod vlivem obdivovaného poručíka Kotlera a domácího učitele Liszta, fanaticky přesvědčeného fašisty, se dívka stává obdivovatelkou zrůdných idejí. Až dějový zlom v závěru ukáže, že srdce zůstalo nepokaženo. Film byl natočen podle románu Johna Boynea (vyšel i v českém překladu). Ten o svém díle říká: „Je samozřejmé, že jakýkoliv příběh, který se odehrává v době holocaustu, je automaticky velice kontroverzní a jeho autor by si měl být od začátku velice jistý tím, co chce jeho prostřednictvím sdělit. To je patrně obzvláště důležité v případě knihy, jejímiž hrdiny jsou děti. Pro mě jakožto čtyřiatřicetiletého irského spisovatele byla jedinou možnou volbou cesta nevinnosti, příběh vyprávěný z pohledu poměrně naivního dítěte, které jen těžko chápe hrůzy světa kolem sebe. Věřím tomu, že tato naivita se velice přibližuje tomu, jak toto děsivé období může vnímat kdokoliv z mé generace.“Chlapec v pruhovaném pyžamu se obejde bez účasti velkých hereckých hvězd. Představitel otce, britský herec David Thewlis, je známý spíše z vedlejších rolí (mimo jiné profesor Lupin z Harryho Pottera). Vnímavou matku hraje Vera Farmiga (Dveře dokořán, Skrytá identita), mladého nacistického poručíka s atraktivní tváří a ďábelskou duší přesvědčivě ztvárnil Rupert Friend (Pýcha a předsudek). Z dětských hrdinů je věrohodnější utrápený Shmuel (Jack Scanlon) než hlavní hrdina v podání Asy Butterfielda. Tam, kde malý hrdina nestačí sdělit poselství svým herectvím, ale napomáhá působivě vypointovaný děj. Hudba Jamese Hornera (Titanic) k atmosféře filmu přesně sedí, nesnaží se přehnaně
dramatizovat a skrývá se v ní nostalgický smutek. Snímek se natáčel v Maďarsku – Budapešť byla vybrána zejména proto, že ideálně vyhovovala vizuálním požadavkům příběhu. Ubytovny, ve kterých se točily scény z koncentračního tábora, byly původně kdysi posta-
veny pro natáčení filmu Johna Hustona Návrat k vítězství. Ve filmu se nesvede žádná bitva, nedojde zde k vysloveně válečným scénám, a přesto vypoví o hrůzách druhé světové války všechno. Závěr, který působí poněkud „urychleným“ dojmem, je podán syrově a věcně. Na začátku příběhu je uveden citát: „Dětství
je měřeno zvuky, pachy a obrázky předtím, než nadejde temná hodinka rozumu.“
Ta Brunova přichází nenápadně, plíživě a dopadá se silou zkázonosné bouře. Rozum nás, diváků, by měl film režiséra Marka Hermana raději rozsvítit.
hodnocení čtenářů: 89% (156x)
| premiéra: 26.03.2009 | originální název: THE BOY IN THE STRIPPED PYJAMAS | distributor: Falcon |
Ohodnotit film:
Úvodní strana | Recenze | Výhled | Soutěže | Inzerce | Předplatné | O redakci | Kontakty | FAQ
Vytisknout | Mapa stránek | RSS | Nahoru
2011 © - Slavonia press s.r.o. | www by: IT Insight s.r.o. | hosted by: Cybersales